Aleš Cibulka slavil s Toboganem a nechyběli hvězdní hosté

Rozhlasový pořad Tobogan pokořil další ze svých rekordů. Na přímý přenos ze Smetanovy síně Obecního domu se přišlo podívat přes 1 200 diváků, což bylo nejvíc za jeho pětatřicetiletou existenci. Aleš Cibulka (47) navíc slavil své vlastní výročí, nejdéle vysílaný zábavný pořad v Česku totiž moderuje přesně 20 let.

O věhlasu pořadu svědčí to, že mnohé známé osobnosti upřednostnily živé vysílání Toboganu před jinými pracovními závazky. Program zahájila operní pěvkyně Dagmar Pecková, která hned po úvodní písni musela odejít. "Já už jsem měla od půl desáté zkoušet, ale tohle jsem si nemohla nechat ujít," řekla do mikrofonu po jedenácté hodině a uháněla pryč.

Monika Absolonová, jež vystupovala po ní, to měla obdobně. V úvodu nepřišla ve slavnostním oděvu, ale jen v džínách, a po písničce zmizela jako pára nad hrncem. "Já letím do divadla hrát Judy," hájila se. Aby toho nebylo málo, rovněž třetí účinkující, zpěvačka Olga Lounová, vystoupila a odjela, avšak Tereza Mašková, Hana Křížková a Leona Machálková konečně čas měly a rády zůstaly. "Začínal jsem v říjnu roku 2004 a tenkrát jsem se nějakou dobu vždycky po týdnu střídal ještě s Petrem Jančaříkem. První Tobogan byl společný a potom jsme měli každý svůj samostatný díl. Před těmi dvaceti lety jsem přemýšlel, koho pozvat, a pozval jsem si svoji tehdejší profesorku herectví z herecké školy a muže, o kterém si myslím, že co se týká talkshow, není u nás nikdo lepší, než je on," vzpomínal Aleš Cibulka, proč v jeho historicky prvním samostatném díle byli Veronika Žilková a Karel Šíp. Na oslavu dvou úspěšných dekád si je proto pozval znovu a oni souhlasili.

Zlatým hřebem večera byla přítomnost Viktora Preisse. Aleš Cibulka mu dal šanci říct to, co měl připravené v děkovné řeči na nedávném udělování Cen Thálie, jenže kvůli časové tísni na to nebyl prostor. "Já jsem vzpomínal hlavně na 60. léta, protože jsme byli, myslím si, ve škole velice silný ročník. Někteří mezi námi už bohužel nejsou, vzpomenu Janu Šulcovou, Martina Štěpánka nebo Jaroslava Drbohlava. A chtěl jsem zavzpomínat hlavně na paní profesorku Vlastu Fabiánovou a na odpoledne, kdy jsme opouštěli učebnu, byl říjen a všechno bylo zalité sluncem. My jsme očekávali novou dobu, ve které se lépe dýchá, novou literaturu, nové nádherné filmy a české vlny. Svět byl hrozně blízko, ale v podstatě nakonec šlo všechno okolo nás. My jsme zestárli a věci, aniž bychom si uvědomili, že jsou to dějiny, jsme absolvovali. Teď už je to padesát let, co jsme to divadlo dělali, a já myslím, že už to stačilo," uvedl Viktor Preiss a trošku tím diváky rozesmutněl.