Bolek Polívka: Hrát ve filmu je jako lhát mamince
Bolek Polívka (68) je nepřehlédnutelnou osobností české herecké scény. Dvě z jeho šesti dětí jdou v jeho stopách. On sám prý prožívá jedno ze svých nejlepších období. SEDMIČKA se jej zeptala i na to, jak to má se ženami, proč se rozešel s Chantal Poullain (61) a zda má nějaký herecký sen.
Bolku, nedávno jste uváděl nominace na cenu Český lev. Co pro vás osobně tohle ocenění znamená?
Já jsem držitel dvou Českých lvů a vždycky říkám, že mám více nominací než Trojan lvů. Jinak mi je ctí, že můžu ohlašovat právě kolegy, kteří na ocenění aspirují.
Co samotné vyhlášení filmových cen?
Pro mě to znamená hlavně setkávání. Tak jako se setkáváme na narozeninách, na svatbách nebo i na pohřbech, tak pro mě to je hlavně potkávání se s milými lidmi, kamarády a kolegy. Líbí se mi vždy to skrývané napětí, to, že si to všichni přejeme, ale každý by to chtěl pro sebe. A potom to upřímně přeju všem, kteří to dostali, protože ať chceme nebo nechceme, je to v tom našem kumštu taková hezká pocta.
Dá se říct, že je to takový český Oscar?
Vlastně ano, dá se to tak říct. Sice oni pořád mluví o těch malých rybníčcích, ale zapomínají na velké kapry. (smích)
Mnoho lidí říká, že čím jste starší, tím jste herecky lepší, že zrajete. Jak vnímáte sám sebe postupem let?
To jste mě potěšil. Pokud se to takhle říká, tak mám radost. Mám tedy před sebou ještě hodně zrání...
Diváci vás znají především jako komika, jako principála divadla, ale před časem jste si zahrál i v televizní kriminálce První oddělení. Jak se vám taková role hraje?
Právě proto, že to byla role jiná než mnohé přechozí, tak mě to zajímalo a zaujalo už od začátku. A sám jsem si říkal, co z toho asi vznikne. Samozřejmě mě těší, že se v tom divákům líbím. Stárnoucí, klidný kriminalista s takovým tím pohledem zkušeného chlapa, který už toho hodně prožil. Byla to hezká práce!
Posbíral jste do té role dohromady třeba nějaké předchozí herecké zkušenosti? Nebo i osobní ze života?
Říkal kdysi hezky Pepa Abrhám, že ve filmu prodáváme to, co jsme se naučili v divadle. A ono na tom je docela dost pravdy. V tom filmu nebo v televizi se to tak cedí a musí to být opravdové. I ta moje postava toho kriminalisty. Lidi tomu prostě musejí věřit.
Co vás baví více, televize, film, divadlo?
Já říkám, že hrát ve filmu je jako lhát mamince. A když to maminka nepozná, je to dobrý. Protože film je vlastně takový jeden podvod na diváky. Točíte na třech místech, ale divák vidí jen jedno. Povídáte si z očí do očí s kolegou, ale přitom jste na place jen sám a on pak taky. Pak se to sestříhá. Ale i v tom je to umění to dělat tak, aby to divák nepoznal.
Celý rozhovor s Bolkem Polívkou najdete v aktuálním čísle časopisu SEDMIČKA!