Adela Vinczeová: Už se nás nikdo neptá, kdy budeme mít dítě

Patří mezi respektované moderátorky na Slovensku i v Česku. Vyniká emoční a sociální inteligencí, pohotovostí, humorem, ale i dávkou nepřenosné vnitřní ryzosti. Nejpříjemnější na Adele Vinczeové (37), dříve Banášové, je její nezpovykaná obyčejnost. Bez obalu říká, jak v práci improvizuje, jak se vypořádává s trapnem i jak se dopracovala k životnímu nadhledu.

Jste hodně otevřená, což může být zraňující, zvlášť u mediálně exponovaného člověka. Nevadí vám mluvit o soukromí?
Někteří lidé mě "osočují", že hodně komunikuju s novináři, jako kdyby se považovalo za správné s nimi nekomunikovat. S každým novinářem se dá mluvit stylem, jaký zvolím. Vůbec si ale nemyslím, že sdílím své soukromí; mluvím o životě, a to je pro mnoho lidí důležité. Těm, kteří mě mají rádi, může ono sdílení i pomoct. Často taková vyjádření i dostávám. Zkrátka mi to nevadí! Myslím, že je fajn život sdílet. Dokonce se stane, že mě setkání s některým novinářem skrze jeho otázky i posune, protože si uvědomím, že v některých věcech nemám jasno. Nevnímám to tak, že by mi někdo bral soukromí, cítím se svobodně.

Otevřený vůči veřejnosti je i váš manžel (novinář a moderátor Viktor Vincze, pozn. red.)...
Ano. Můj manžel přišel na to, že nemá dostatečné množství spermií na to, abychom mohli mít děti. Uvědomil si, že mě mnoho lidí atakuje otázkami, kdy budu těhotná, a vyložil veřejně karty na stůl. Udělal o tom facebookový status: Tak víte co, taková je situace...! Se spermiemi to jde obecně do pytle a za třicet let nebudou žádné. Dnes se ten problém týká už i malých chlapečků. Otevřeli jsme tím důležité téma, jakým byly dříve v minulosti rakovina, cukrovka nebo deprese. Jenže tohle je ještě tabu, byť jde de facto o epidemii. Bylo z toho šílené haló. Výsledkem je, že už se nás nikdo neptá, kdy budeme mít dítě, a zároveň si s námi o tom lidé začali běžně povídat. Už nemusíme chodit po ulici a sledovat, kdo si co myslí. Svým způsobem nás tohle osvobodilo. Přesto mi nevadí přetrvávající otázky na to, kdy budeme mít děti, protože dokud se na tohle někdo ptá, nemá dost množství informací o tom, že ten dar dnes není samozřejmost.

Mluvila jste o zrcadlení v partnerských vztazích. V jakém nastavení jste byla v momentě, kdy jste potkala svého muže?
Velkou lekcí mi byl předchozí partner, jenž je skvělý a pozitivní, ale měl své "batůžky", které si s sebou nesl. A já věděla, že nekonvenují s mým životem. Zjistila jsem u něj jedno: až v momentě, kdy jsem ztratila veškerá očekávání a přijala ho takového, jaký je, mohla jsem se s ním rozejít. Už v době, kdy jsme spolu žili, jsem se toho hodně učila o hádkách, komunikaci, sebevnímání, totálním přijetí druhého... Po rozchodu jsem byla tři měsíce sama a tehdy jsem potkala svého budoucího manžela.

Jaký je?
Přirozeně moudrý ve vnímání života. Mám pocit, že je už z vědomější generace, vidím to na jeho bratrovi. Pohled na bytí je pro tyto lidi lehčí a klidnější. Máme stejný názor na život a jeho zákonitosti. Zároveň je mužný v tom, že se o mě stará, že se nepotřebuje hádat. I to, jak se rozhodl zveřejnit informaci o své plodnosti, byl hodně mužný a silný projev.

Celý rozhovor s Adelou Vinczeovou najdete v aktuálním čísle časopisu SEDMIČKA!