Ivana Jirešová: Každou chybou se učím

Herečka Ivana Jirešová (48) se vrátila z pobytu na Bali, kde se spolu s Australany intenzivně učila bikram jógu. Rovnou naskočila do pracovního kolotoče, a tak jsme se jí zeptali, jak to všechno zvládá. Pro úplnost dodáváme, že se spolu známe, a proto si tykáme.

Nedávno jsi nazkoušela pokračování muzikálu Děti ráje. Čím tě Sagvan Tofi přesvědčil, abys do toho šla?

Já jsem se Sagvanem dělala už muzikál Čas růží a pozitivní reakce diváků pro mě byly určující,  tudíž jsem si to vždycky užila, ačkoli jsem nikdy nebyla fanoušek písniček Karla Gotta. Stejně tak jsem nikdy nebyla úplný fanoušek písniček Michala Davida, ale když pak člověk vidí šťastné diváky a jak jsou všichni nadšení, to je takový doping, že jsem si řekla, že do toho půjdu, přestože jsem se na prvním dílu nepodílela.

Neprožíváš teď v osobním životě úplně spokojené období. Hledáš v práci únik?

Určitě, já jsem to tak měla vždycky. Jsem od 14 let z domu a samozřejmě se mi stýskalo, tak jsem to už tenkrát zaháněla prací. Mám to po ženách v naší rodině. Moje babička byla nesmírně pracovitá a moje máma je taky pracovitá, takže já úplně přirozeně inklinuji k tomu, jít prostě do práce.

A jsi typ člověka, který potřebuje k životu partnera, nebo naopak úplně v pohodě zvládáš být dlouhodobě sama?

Nevím, co je dlouhodobě. Vydržím dost, ale jsem Rak silně orientovaný na rodinu, a čím jsem starší, tím víc cítím potřebu blízkosti partnera. Na druhou stranu umím sama se sebou být naprosto šťastná. Možná proto, že jsem celý život musela vždycky všechno zvládat sama, tak teď si říkám, že na stará kolena, bych si tu poslední aktivní dvacku určitě ráda užila! Je to pro mě důležité a je to pro mě určitá výzva. Každý má výzvu v něčem, někdo ji má třeba v práci, někdo v rodičovství, já to mám určitě ve vztazích.

Čím to je?

Určitě mnou! Jsou holky, které už ve dvaceti přesně vědí, co chtějí, a umějí s muži manipulovat, aby dostaly, co chtějí. Jenže já manipulaci neuznávám. Neumím hrát ty hry. Pro mě vždy bylo důležité divadlo a moje dcera. Každou chybou se učím a věřím tomu, že vše vždy dobře dopadne.

Máš ráda společnost, nebo jsi spíš samotář?

Asi obojí. Všude mám nějaké duše, se kterými se vzájemně obohatíme, takže vnitřní osamocení necítím. Mám srdce otevřené a v kolektivu, ve kterém jsem, jsem spokojená. Jasně že všude jsou nějaké problémy... Navíc moc nepařím, takže vztahy nějakými večírky netužím. Jsem tam od práce, takže si udělám svoje a zase mizím dál. Mám třeba jógu a chtěla bych se jí věnovat víc. Teď můžu maximálně jednou týdně, což je strašně málo. Přála bych si cvičit čtyřikrát nebo třikrát týdně, do toho se ještě chci učit zpívat, takže chodím na lekce zpěvu, a za chvíli začne i práce na zahradě kolem domu. Jsem v takovém pohybu, který mě baví, že nevím, kam dřív skočit. Potřebovala bych, aby den měl víc než jen 24 hodin...