Žiju teď úplně jinak, říká Ondřej Sokol
![Ondřej Sokol. Ondřej Sokol.](/obrazek/201411/545b44df2bba7/crop-705203-sokol_800x540.jpg)
Sbíral ceny jako divadelní režisér, ale proslavila ho až televizní Partička. Nepřetržitá rokenrolová jízda mu ale přestala dělat dobře, kocovina mu bere sílu na "boj s idioty". Skončil s ponocováním, vstává v šest ráno a ujede na kole čtyřicet kilometrů. Netají, že mu pomohla psychoterapie, úplně vyléčit se ale nechce: "Nejsem zahrádkář, ale umělec. Své frustrace potřebuju."
A ohledně lásky se vám to v životě taky stabilizovalo?
Ne. Tedy vlastně ano: začínám být stabilizovaný starý mládenec. Až nechutnej. Ale vyhovuje mi to.
Pár takových starých mládenců mi říkalo, že když přestali honit každou sukni a zvykli si na své staromládenectví, začali být pohodlní na to, aby žili s někým...
Tak to přesně je. Ale třeba ne na furt. Moje děti jsou ještě ve věku, kdy se mnou chtějí být. Tak toho chci využít, protože to rychle pomine a budou samostatné. A pak budu mít prostor zamýšlet se nad tím svým soukromým životem. Ale teď jsem šťastnej s nimi. Esterce je čtrnáct, Adámkovi deset. Moc nás to spolu baví. A zase to zní stupidně, co?
Proč se vrací k divadlu, proč se budí ve čtyři hodiny ráno nebo proč už po představení nemůže "kalit", se dočtete v rozhovoru v novém čísle týdeníku INSTINKT.