Zemřel český spisovatel a překladatel Antonín Přidal. Bylo mu 81 let
Český kulturní svět opět truchlí. Dnes zemřel ve věku 81 let básník, scenárista, dramatik a překladatel Antonín Přidal. Do povědomí televizních diváků se zapsal v roce 1991 jako kultivovaný moderátor talk show Z očí do očí.
Přidal byl významný především pro svou překladatelskou činnost. Do listopadu 1989 se jí věnoval hlavně "na zapřenou" s vypůjčenými krycími jmény. Přeložil díla zejména anglických a španělských autorů, z nichž nejznámější jsou García Lorca, Patrick White, John Updike, Joseph Heller, Robert Lowell či Galway Kinnell. Kromě Knihy nesmyslů Eduarda Leara je asi nejznámějším Přidalovým překladem oblíbená humoristická kniha Lea Rostena Pan Kaplan má stále třídu rád.
Po studiu jazyků (anglistiky a hispanistiky) na filozofické fakultě v Brně pracoval v šedesátých letech v literárně-dramatické redakci Československého rozhlasu. Byl autorem cyklů Malá škola poezie, Shakespeare pro začátečníky či spoluautorem pořadu Na shledanou v sobotu. Od počátku devadesátých let Přidal začal spolupracovat s Českou televizí a působil také jako dramaturg ve Filmovém studiu Barrandov.
Je autorem básnických sbírek a řady divadelních, rozhlasových a televizních her - Pěnkava s Loutnou, Komedie s Quijotem, Políček č. 111, Atentát v přízemí, Noční žokej či Elektrický nůž. V roce 2011 mu vyšel výbor textů z rozhlasového cyklu Potulky knihami a časem.
Literát byl za své rozmanité dílo několikrát oceněn. V roce 1998 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky, v roce 2007 mu byla udělena Státní cena za překladatelské dílo. Přidal byl v roce 2011 uveden do Síně slávy Českého rozhlasu a stal se rovněž čtyřnásobným držitelem ocenění Fites za televizní tvorbu. Byl také profesorem dramaturgie a autorské tvorby na JAMU.
V roce 2015 mu po dlouhé odmlce vyšla básnická sbírka pod názvem Zpovědi a odposlechy. Básně vznikaly postupně v posledním čtvrtstoletí. "Své nové básně jsem dlouho nepublikoval, jen občas v časopisech a v rozhlase. Ale vnášely řád nebo alespoň trasu do mé citové paměti. Byly jako stopy, které jdou se mnou, stopy po někom, kdo se pořád lehce mění," řekl tehdy Přidal.
