Závist je jedovatá megera, která umí překvapit

Prý bolí. Aby taky ne, vždyť je jedním ze sedmi smrtelných hříchů. Podle odhadů se s ní pere každý třetí z nás a podporují ji sociální sítě. Přemíra závisti nás sice může srazit na dno, její šikovné dávkování ale naopak nastartovat. O závisti se v novém INSTINKTU rozpovídala mimo jiné psycholožka Iva Poláčková Šolcová.

Hrají internet a sociální sítě roli v intenzitě pociťování závisti?
V intenzitě asi ne, ale samozřejmě že virtuální svět je, stejně jako ten reálný, skladištěm podnětů, cinkrlátek, které lze závidět, takže možná spíše v četnosti prožitků závisti. Závidět ale přece můžeme i ve snu či ve filmu - krajinu Avataru, lásku v romantickém filmu, dobrodružství, cestování, sami sobě byt, o kterém se nám zdálo. Závidíme to, co nám asi nějak chybí. A nikdo nemůžeme mít všechno, takže podnět k závisti si najdeme lehce kdekoli na světě.

Je pravda, že kdybychom nesledovali např. Facebook, možná by nás ani nenapadlo závidět, protože bychom nevěděli, že má naše bývalá spolužačka manžela, dům a pravidelně jezdí na dovolenou?
Na Facebooku je to často v rovině přející závisti, nikoli té nepřející, nepřátelské. Respektive když už nepřátelské, tak vůči sobě, a ne vůči druhým. Říká se, co oči nevidí, to srdce nebolí, ale kdybych neměla internet, možná bych záviděla sousedce, spolužačce, kolegyni. Kdybych chodila po městě s klapkami na očích, možná bych nezáviděla to a ono. Ale ani slepota před závistí neochrání, o závisti se přece mluví tisíce let před internetem.

Může sledování úspěchů ostatních lidí na sociálních sítích přivést člověka od závisti až k depresi, kdy si víc uvědomuje, co všechno nemá a mohl by mít?
To spíš závislost na sociálních sítích než závist. Nebo závislost na závisti na sociálních sítích.

Co si s takovou situací počít poradí psycholožka Iva Poláčková Šolcová. Dále se v článku v novém INSTINKTU dočtete, zda si závidí i zvířata, co si nejčastěji závidíme nebo jak se závistí pracuje reklamní průmysl.