Pavel Kožíšek: Práce je mým koníčkem

Být kouzelníkem je snem mnoha dětí. Pavlu Kožíškovi (50) se jeho přání splnilo, i když k iluzím se dostal spíše náhodou. Svůj příběh vyprávěl v barrandovském pořadu Instinkty Jaromíra Soukupa.

Proč jste kouzelník?
Já jsem se dostal ke kouzlení naprostou náhodou. Jako dvanáctiletý kluk jsem šel do dětské knihovny a chtěl knížku o známkách, protože mě brala filatelie. To tenkrát neměli, a tak mi knihovnice s sebou dala knížku pro začínající kouzelníky. Když to hodně zkrátím, jedno malé náhodné setkání s knížkou ovlivnilo celý můj život. A já mám zaplaťpánbůh dneska to obrovské štěstí, že má práce je zároveň i mým koníčkem. V Divadle kouzel máme po představení autogramiádu a před pár lety přišla taková starší dáma a řekla: "Pane Kožichu, pamatujete si na mě?" A já řekl: "Strašně se vám omlouvám, ale nevím, kam vás zařadit." Ona pravila: "Já jsem knihovnice, která vám tenkrát půjčila tu knížku."

Kde berete inspiraci? Máte nějaké vzory?
Co se týče mých kouzelnických vzorů, byl to Harry Houdini, což byl nejslavnější kouzelník všech dob, který se proslavil svými legendárními úniky z různých druhů pout, svěracích kazajek. Jednou se dokonce nechal úplně nahý, ani trenýrky na sobě neměl, zavřít do policejní cely a těm policistům zdrhl. A dodneška se neví, jak to udělal. To je obrovský vzor, ke kterému se odvolává třeba David Copperfield. My jsme mu u nás v Divadle kouzel věnovali jeden salonek, salonek Harryho Houdiniho, kde jsou plakáty a fotky z jeho legendárních vystoupení a úniků. A máme tam i kouzelnickou hůlku, na tu, když si sáhnete, údajně se vám prý splní i vaše tajné přání.

Já jsem tam u vás nebyl, ale slyšel jsem, že je to krásné, že jste si s tím vyhráli...
Divadlo už mám vlastně 18 let. Tenkrát si všichni ťukali na hlavu, že jsem se zbláznil, že chci udělat Divadlo kouzel. Teď za sebou vidíme výkon. Moje druhá vášeň je Muzeum fantastických iluzí, které mám nově ve Vodičkově ulici. A to je zase muzeum se sto padesáti interaktivními zábavnými exponáty. Můžete se tam projet na Karlštejně jako malé miminko, proměníte se tam v trpaslíka nebo obra... Roky sbírám staré optické klamy a iluze. Staré věci třeba z konce devatenáctého století. Mám obrovskou radost, že to má úspěch.

Byl jsem, je to osm let, v Las Vegas na Davidu Copperfieldovi a nevím, kolik tam bylo lidí. Deset, možná dvanáct tisíc. A on tam má show každý den. O víkendu, myslím, třikrát a je tam úplně vyprodáno. Je to neuvěřitelné, nečekal jsem takhle obrovskou show. Vůbec jsem to nepochopil.
On patří mezi deset nejlépe placených lidí amerického showbyznysu. Ten hravě strčí hollywoodské star nebo největší pěvecké hvězdy do kapsy, je strašně pracovitý. Těch vystoupení seká neskutečné mraky a hlavně povýšil naše řemeslo zase o stupínek výš.

Jak moc je to populární u nás? Vaše jméno zná každý. Ale nevím, jestli každý byl na vašem představení.
To máte pravdu. Samozřejmě u nás kouzla nejsou tak populární jako třeba v Americe nebo asijských zemích. Byl jsem v Japonsku asi devatenáctkrát. Vystupoval jsem tam a žil tam dva roky. Japonci nebo třeba Američané kouzla milují.