Milan Peroutka: Chci, aby se lidé smáli

Má svou kapelu Perutě, hraje v Ordinaci v růžové zahradě, ale i v divadle, a navíc zazářil v show Tvoje tvář má známý hlas, kde ukázal i své pohybové nadání. Milan Peroutka (31) byl hostem INSTINKTŮ Jaromíra Soukupa. Co na sebe prozradil?

Čím se cítíte? Hercem, zpěvákem, tanečníkem?
Nevím, momentálně vyráběčem triček. Vzhledem k tomu, že se nám v prosinci zrušily koncerty, vyrobil jsem aspoň předměty spojené s kapelou. Máme i hrníčky a podobně. Takže momentálně dělám také tohle. Ale jinak se cítím vždycky tím, čím momentálně jsem, protože tyto profese samozřejmě nejvíc utvářejí příležitosti, které přijdou do cesty, a to člověk nikdy nenaplánuje. Neplánoval jsem ani svou moderátorskou zkušenost, ani tu kamenickou (v Kamenici se odehrává děj Ordinace v růžové zahradě, pozn. red.). To prostě přijde nabídka a já si řeknu: Jo, proč ne.

Jste zajímavý, energický a mladý člověk. Pocházíte z muzikantské rodiny. Chcete být uznávaný?
Nebudu to okecávat, je to tak. Rád dělám divadlo i hudbu pro lidi. Pro mě jsou právě lidi ten důvod, proč to dělám. Když se zkouší nějaká hra v divadle, třeba mě to tak nebaví, protože mi tam chybí publikum. Chci, aby se lidé smáli. I já to dělám právě z toho komerčního hlediska. V tomhle pro mě byla Tvář důležitá, jelikož tam člověk ukázal i věci, o kterých nevěděl, že může ukázat. Koukalo na to hodně lidí a fungoval tam takový ten wow efekt a člověku to dalo pozornost.

Vy jste byl fakt dobrý, sedlo vám to.
Teď už to zpětně můžu říct, bylo to skvělé.

A co teď? Máme covid, divadla jsou polozavřená...
Neprodávají se lístky. Já teď plánuju koncerty na jaro, březen, duben, ale uvidíme, necháme se překvapit tou situací. Každopádně není to tak, že bych seděl doma, ale něco plánovat musím. Minimálně v té hudební branži - člověk chystá songy, nahrává songy, natáčí klipy, vydává desku a znovu a znovu a znovu, takže to je nekončící proces.

Někdo je ochotný udělat cokoli, aby se o něm psalo. Vy jste s tím docela vyrovnaný, nechodíte tomu naproti.
Ne. Teď jsem právě přemýšlel - je jedna fotka do půlky těla, která je s mým pejskem. Je to charitativní kalendář na psí školu. A tak je mi tam vidět kus prsa, ale nic to není. Jednou jsem fotil s Robertem Vanem, kam přišli novináři v naději, že se tam svleču. Tam jsem si natruc ani nesvlékl tričko a Robert mi pak půjčoval nátělník ze svojí skříně, aby tam bylo aspoň to tílko, a musím ho teda pochválit, udělal mi tam bicáky. (smích)

Vypadáte dobře.
Děkuju. Včera jsem byl dokonce ve fitku, nejenom u kadeřníka, ale i ve fitku.

Já vám trochu závidím množství těch vlasů.
Taky mi to vypadalo. Měl jsem takový experiment, kdy mě odbarvili na blonďatou barvu a pak mi zůstávaly vlasy v dlani, není to nic příjemného.

U mě to je věkem, ne tou barvou...
To můžete zkusit taky odbarvit. Změna image, ta je důležitá i v branži. Takhle to už máte dlouho, chtělo by to změnu.