Z jevištní řeči jsem měl trojku, odhalil skvělý moderátor Marek Eben

Výkony Marka Ebena (54) jsou při moderování vždy špičkové. Představitel filmového Válečka zaujme především kultivovaným projevem. V rozhovoru se ale svěřil, že za svůj mluvený projev nesklidil vždy jen ovace. Na konzervatoři prý za jevištní řeč dostal trojku. V současné době slaví se svým pořadem Na plovárně pětisté výročí. Právě s takovým počtem hostů se stihl setkat před kamerou za třináct let natáčení legendárního pořadu.

Koho byste chtěl do pořadu ještě získat?

Nic nového vám neřeknu, mně by se líbil třeba Woody Allen. Líbil by se mi Bob Dylan, ale jsou to introverti. Nevím, jestli si nepřeju něco, co bych si přát ani neměl. Ale asi se mi to nesplní. Bob Dylan se nebaví s novináři už celá léta a Woody Allen, myslím, taky ne. Ale hezké by to bylo.

Pokoušel jste se je kontaktovat?

Zkoušel jsem se samozřejmě zeptat na jejich managementu, když přijeli do Prahy. Ale dával jsem tomu ani ne jedno procento, spíš jedno promile. A tak to také dopadlo.

Mluví vám Česká televize do výběru hostů?

Ne. Vůbec. To je věc, za kterou jsem České televizi nesmírně vděčný. Česká televize nám hosty vůbec nekádruje. A to je dar, že máte tuhle svobodu. Toho si vážím.

Máte moc příjemný mluvený projev, pracujete na něm?

Víte co? Na konzervatoři jsem měl předmět, který se nazýval Jevištní řeč. Vždycky jsem měl trojku.

Jak to?

Nevím. Takže asi to tak slavné není.

Díváte se sám na sebe a zpětně? Hodnotíte se?

Dívám se občas a s velkým sebezapřením. Když se na sebe podívám, spoustu věcí bych udělal jinak. Říkám si: Proč ses nezeptal na tohle? Mám spoustu výhrad. Ale z profesionálních důvodů mi nezbývá nic jiného, než se podívat. I když to občas bolí.

Když porovnáte první a pětistý díl, je pro vás pořad nyní menší výzva?

Díky hostům má program tu výhodu, že netrpí velkým stereotypem, protože každý si nese svoje téma. Každá Plovárna je jiná. Když čtu materiály k nim, tak už tam se dozvím spoustu nových věcí. Necítím únavu jakou jsem cítil třeba u posledních ročníků TýTý. V té době, kdy se ještě téměř neměnily výsledky, když jsem potřeboval udělat nový ročník, tak jsem si ty nominované přetahoval myší. Z jednoho souboru do druhého. Protože ze třiceti jmen se rok od roku změnila třeba jen dvě. Dneska je to úplně jinak, teď je to s výsledky daleko pestřejší. Také nechodí tolik hlasů. Takže se to víc varýruje. U Plovárny bych takový stereotyp nepociťoval. Ale když se podívám na ty první díly, neměl jsem ještě jediný šedivý vlas.