Adéla Gondíková: Jsem normální průměrná padesátiletá žena

Adéla Gondíková (49) se může pyšnit mladistvým vzhledem a štíhlou postavou. Herečka magazínu SEDMIČKA prozradila, co dělá pro to, aby se cítila dobře.

Potkáváme se na akci značky Rituals. Patří tato kosmetika mezi vaše oblíbené?
Ano. U nás je to takový každoroční rituál. (smích) Vždycky pod stromečkem něco od této značky najdeme. Rituals má ráda i moje dcerka. Já jsem byla hodně překvapená z pěn na sprchování, které nabízejí. Moje dcerunka má nejraději tu bílou, ale teď jsme dostaly i červenou. Osobně raději používám různé olejíčky a tělové máslo. To mám raději než tělová mléka, protože mám pocit, že másla na mém těle vydrží déle.

Jste věrná jedné značce, nebo ráda zkoušíte kosmetické novinky?
On to většinou určí Ježíšek. (smích) Teď jsem třeba před létem začala používat kosmetiku na obličej, která se jmenuje Natinuel. Co se týče obličeje, striktně používám jen tuto značku, protože si říkám, že to potřebuji vyzkoušet a nemůžu to patlat všechno dohromady. Používám od nich séra, krémy - noční i denní -, masky i odličovací mléko. Přijde mi, že to funguje a mé pleti to vyhovuje.

Jak si udržujete štíhlou linii?
Myslím si, že jsem normální průměrná padesátiletá žena a že jsem úplně stejná jako všechny ostatní. Nicméně nějaké nedostatky dokážu dost dobře zamaskovat. Nebo na jevišti si například vezmete stahovací silonky. K tomu si vezmete plavky, dáte si k tomu nějaký šáteček, vycpete si prsíčka a ono to opticky zdálky vypadá, že máte super postavu. (smích) Ale bohužel o sebe nijak nepečuju. Přestala jsem úplně cvičit.

Opravdu se vůbec nehýbete?
Ne. Každou chvíli si říkám, že začnu cvičit, ale zatím dělám jen to, že prostě kmitám kolem celé domácnosti. Máme doma schody a já furt něco zapomínám, což je velká výhoda, protože stále lítám nahoru dolů, nahoru dolů. (smích) Pořád něco nestíhám a pořád takzvaně pobíhám. A ještě chodím se psem na dlouhé procházky. Můj manžel mi vždycky říká: "Prosím tě... Vždyť tohle není procházka. To je sprint." (smích) Já si ale neuvědomuju, že vlastně doháním fenku, aby se proběhla. A abych ji netahala já, jdu vždycky v jejím tempu. Ona pořád zrychluje a mně to nepřijde, protože pokaždé u toho třeba něco vyprávím. Takže asi jen ta rychlá chůze? Ale ono je to vždy v létě takové horší. V zimě to zase shodím... Jsou to takové vlny. Myslím, že to máme všechny stejné.