Václav Knop: Jsem typ, který režiséři často využívají

Všichni v uměleckém zákulisí vědí, že herec a režisér Václav Knop (71) je neskutečně skromný, pracovitý a příjemný člověk. Rozhovor s ním plyne jak po másle a na konci se cítíte, jako kdybyste se znali roky. SEDMIČCE se svěřil, jak mu jde režírování muzikálu Robinson a co si myslí o dědovi Vackovi ze Slunečné.

V posledním roce byli herci pracovně velmi omezeni. Jak jste to období zvládal?
Já jsem už penzista a dostávám velkou, takřka opulentní penzi. Už nic nepotřebuji. (smích)

A chyběla vám živá divadelní představení?
Nevydržím sedět doma, takže když zůstala divadla u ledu, byl jsem rád, když přišly další nabídky. Už předtím jsem začal točit v seriálu Slunečná, a protože už delší dobu se svým synem provozuji audiostudio, natáčíme celou dobu pandemie audioknihy. A také jsem loni na podzim jako režisér začal zkoušet v Divadle Na Maninách muzikál Robinson, ke kterému napsal scénář Ivan Hubač a hudbu složil skladatel Zdeněk Hrubý. Letos budeme mít v divadle konečně premiéru, a navíc odehrajeme asi 20 představení na různých letních scénách po celé České republice.

Jak jste se vůbec k režírování muzikálu Robinson dostal?
Před několika lety jsem režíroval muzikál Noc na Karlštejně. Hráli jsme ho také v městě Lednice, kde celou akci produkoval pan producent Jiří Dušek. Tam jsme se poprvé poznali, přišel za mnou po představení a navrhl, že bychom spolu mohli něco udělat. Já na to: "Bezva, bezva." Pak uplynul nějaký čas, já režíroval obnovenou premiéru Fantoma opery v Goja Music Hall, on zase za mnou přišel s nabídkou, ale nebyl zrovna vhodný čas. Měl mě v hledáčku, ale až do třetice, kdy produkuje právě Robinsona, jsme se konečně časově potkali.

Jak vám jde zkoušení Robinsona s herci po té roční pauze?
To by bylo povídání na strašně dlouho. A je to komplikovaná otázka, ta pauza je samozřejmě znát. Zvlášť u těch, kteří celý rok nikde nehráli. Hraní je taková specifická dovednost, jež se jako všechny jiné dovednosti musí udržovat. Všem nám tady společně jde o skvělý výsledek, představení musí mít jeden »ksicht«, tím pádem do některých musím víc kopat. Ale některým mohu popustit uzdu a jen je trochu inspirovat. Díky tomu, že sám jsem vystudovaný herec a u divadla jsem padesát let, vím, co to znamená, dát nějakou inscenaci dohromady. Chápu, co herec potřebuje, že je třeba hrát situace, a nikoli jen text. To se jim snažím herecky nabídnout nebo napovědět. Někteří se toho chytnou a využijí toho a někteří jsou případ, jako když hrách na zeď hází. Ale nikoho nejmenuji! (smích) Není jich zase tolik. V Divadle Na Maninách mají výbornou »kompačku« (doprovodní zpěváci a tanečníci, pozn. red.), výborně se mi tu s nimi pracuje. Vždy když vidím, že věc má nějaký progres, je to pro mě radostné, potěšující a nabíjející.

Vy sám hrajete, ale nezpíváte?
Naopak, já zpívám, a to s chutí. Ale v poslední době jsem neměl nikde příležitost. Navíc vždyť zpěv je nyní už rok nebezpečný, a proto zakázaný obor. (smích) Ale vážně, nebyla teď nikde v inscenacích příležitost. Například v muzikálu Noc na Karlštejně zároveň i hraji roli Arnošta z Pardubic. Ale jeho role nemá žádnou árii.

Nyní excelujete v seriálu Slunečná. Jak souzníte s postavou doktora Vacka? Jste to vy, nebo jen hrajete?
Doktor Vacek je charakter, který je potřeba v každé hře. A díky zkušenostem, které jsem v životě získal, si vždy řeknu, když si čtu scénář: Hele, to je zajímavé, tohle bych mohl zahrát takto! Ta figura se vám sama tak nějak složí. Při realizaci si najdete způsob řeči dané role, pohyby, a už se to rodí. Zvláště u Vacka, kdy natáčíme už téměř rok a půl a další půlrok nás ještě čeká, se do té figury člověk dostane. A scenáristi, když vidí, že věci fungují, jak je hrajete, vám vývoj role zase píší na tělo, Vacek je akurátní dědek, který často tvrdohlavě trvá na svém. Nebojí se říct pravdu, protože vzhledem ke svému věku si může vykládat, co chce. Nebo i druhého popíchnout. Ale sám si v něm hledám také chvíle, kdy je i citový, kdy je na dně a říká si: Ježíš, takhle jsem to dělat neměl.

Vacek je takový záporák, stává se vám teď, že vás fanoušci seriálu na ulici poznají a zareagují negativně, třeba i plivnou?
Teď ne. Ale v době, kdy jsem hrál v seriálu Hospoda, si ze mě na ulici často dělali legraci. Slýchával jsem třeba: "To je ten debil!" Nyní se mi naopak zdá, že mi fanoušci fandí. Vidím pozitivní reakce na mém Facebooku, ale i osobně často lidé přijdou a chtějí fotku. A často pro manželku. (smích)