Tereza Brodská: Největší trému mám před svým mužem

Jedna z nejlepších českých hereček Tereza Brodská (55) se po dvaceti letech vrátila k divadlu. Její nejoblíbenější rolí je ale ta babičkovská, na kterou se velmi těšila. Ačkoli by mohla cestovat do nejrůznějších destinací, nejraději tráví dovolenou na ostrově v Severním moři, kde většinou prší, ve společnosti svých dvou životních parťáků - manžela a psa Konráda.

Co vás aktuálně nejvíce zaměstnává?
Po dvaceti letech jsem se vrátila k divadlu. Měla jsem dlouhou a chtěnou pauzu, kdy jsem nechtěla divadlo vůbec dělat, ale jednou jsem byla s mým mužem v Ungeltu na talk show Rozpravy Milana Heina a velmi se mi po divadle zastesklo, možná to bylo tím, že před tou svojí divadelní pauzou jsem naposledy hrála právě v Ungeltu. Tenkrát jsem tam společně s Alenou Vránovou hrála ve hře, která se jmenovala Jak vraždili sestru Charlie. To byl asi ten prvotní impulz, kdy jsem si řekla, že bych se k divadlu vrátila. Řekla jsem Milanu Heinovi, že kdyby pro mě časem měl nějakou hezkou hru, že bych si zahrála. Myslela jsem, že by to mohlo být v horizontu roku, možná dvou. Neuplynul ani půlrok od našeho rozhovoru a dostala jsem nabídku na titul anglického dramatika Davida Harea Nadechnout se života. V roce 2002 měla hra světovou premiéru na West Endu v Londýně s legendami britského herectví - s Judi Dench a Maggie Smith. Milan to nabídl mně a Jitce Smutné. Je to hra pro dvě ženy a musím říct, že jsem nikdy nehrála nic takhle komorního. Táhnout celé představení jen ve dvou je celkem náročné, obzvlášť když se jedná o osmdesát minut textu.

Když jsme si domlouvaly rozhovor, bylo to v den premiéry téhle hry a říkala jste, že máte trému. Jak s ní bojujete?
Ano, mám. Jsem trémistka, ale zase ne taková, aby mě to ochromilo. Myslím, že mám takovou tu zdravou trému, která po pěti minutách na jevišti opadne a já se ponořím do hry a toho textu a všechna nervozita zmizí.

Dává vám zpětnou vazbu i váš manžel a dokážete ji přijmout?
Ano, dává a myslím, že ji dokážu přijmout, ale vždycky to musí mít samozřejmě nějakou formu. Možná i z toho důvodu mám před svým mužem největší trému. Vždycky když mám premiéru myslím, že to bude skvělé. A také jsem si letos dala takový svůj osobní úkol. Chtěla bych si dobře rozložit čas, abych měla víc volna a mohla cestovat. Netoužím po žádné exotice, stačí mi vyrazit si kousek za hranice a být tak trochu nedostupná. Nejšťastnější jsem, když s námi jede i syn s partnerkou a vnučkou.

Máte nějakou vysněnou destinaci?
Jsem velice konzervativní a můj muž také, máme oblíbený ostrov v Severním moři a tam jezdíme rádi. Všichni se nám diví, co nás tam tak láká, když se tam ani nedá koupat v moři. Vlastně celou dovolenou chodíme jen v pláštěnce, protože tam skoro pořád prší a strašně fouká, ale máme to děsně rádi. Je tam krásná přírodní rezervace a téměř žádní lidé, jen pár důchodců a psů.

Zmiňujete psy... Kdo se stará o vašeho pejska Konráda, když jste mimo domov?
Nikdo, Konrád jezdí všude s námi. Já bych ho nikomu na hlídání nedala. Je opravdu všude s námi, letěl už i letadlem. Vůbec si bez něho nedovedu představit dovolenou, to by nebyla dovolená. Vlastně všechny dovolené mu přizpůsobujeme. Vím, že nikdy nepoletím třeba na Aljašku nebo do exotiky, protože let by byl pro něj náročný, ale vůbec mi to nevadí.

Jak se vám líbí být babičkou?
Jsem velmi šťastná a pyšná babička, dlouho jsem se na to těšila. Jsem ráda, že jsem ještě aktivní babička a nemám endoprotézy a podobně. Na podzim jsem na vnučku neměla kvůli práci tolik času, kolik bych si představovala, bylo toho hodně v divadle, ale teď jsem opět připravená hlídat a více se zapojovat.