Pálení čarodějnic: tajemná Valpuržina noc a zapalování ohňů

Pálení čarodějnic, známé také jako Valpuržina noc, je tradiční lidový svátek, který se slaví každoročně v noci z 30. dubna na 1. května. Tento zvyk oslavuje příchod jara, životní energii a plodnost. Spojuje prvky přírodní magie, ochrany před zlem a symbolického očištění ohněm. V průběhu historie však tento zvyk prošel temnými kapitolami spojenými s honem na čarodějnice, které dodnes fascinují a děsí.

Kořeny pálení čarodějnic sahají až do dob pohanských oslav přírody. Starověké kultury ve střední a severní Evropě věřily, že s příchodem jara ožívá příroda a že se střetávají síly dobra i zla. Poslední dubnová noc byla považována za období, kdy hranice mezi světem lidí a nadpřirozených sil byla tenká. Lidé věřili, že zlé síly a duchové mají v tuto dobu větší moc, a proto zapalovali ohně, aby chránili sebe, svá obydlí a úrodu. 

Tento svátek byl později spojen se svatou Valpurou, anglosaskou světicí z 8. století, která údajně bojovala proti zlým duchům a čarodějnicím. Z tohoto spojení vznikl název Valpuržina noc. V průběhu středověku se však pohanské zvyky začaly mísit s křesťanskými tradicemi a hony na čarodějnice, což přineslo zcela nový význam této noci.

Čarodějnické procesy

S příchodem středověku a novověku se Evropa ponořila do období strachu z čarodějnictví. Křesťanská církev považovala čarodějnice za služebnice ďábla, které škodí lidem a svému okolí. Tento strach inicioval čarodějnické procesy, jež se staly symbolem jedné z nejkrutějších kapitol evropské historie. Mezi nejznámější patří salemské čarodějnické procesy z roku 1692. V důsledku masové hysterie bylo během nich obviněno a popraveno několik desítek nevinných lidí. V Evropě byly však čarodějnické procesy ještě rozsáhlejší a krutější. Například v německém Würzburgu a Bamberku během 17. století proběhly masové procesy, při nichž byly stovky lidí obviněny z čarodějnictví a upáleny na hranici.

Další známý případ pochází z Velkých Losin a Šumperka na území dnešní České republiky. Procesy, které probíhaly na přelomu 17. a 18. století, byly vedeny inkvizitorem Jindřichem Františkem Bobligem z Edelstadtu. Tyto události, známé jako losinské procesy, se staly inspirací pro mnoho literárních a filmových děl, například pro později zfilmovanou knihu Kladivo na čarodějnice od Václava Kaplického. Je důležité zmínit knihu Malleus Maleficarum (v českém překladu taktéž Kladivo na čarodějnice, pozn. red.), kterou napsali dominikánští inkvizitoři Heinrich Kramer a Jacob Sprenger v roce 1487. Tato kniha byla používána jako návod pro identifikaci, obvinění a popravy čarodějnic. Mnoho žen, které byly kvůli této knize obviněny, se zapsalo do historie jako oběti honu na čarodějnice, přičemž jejich jména často zůstala zapomenuta.

Pálení čarodějnic v současnosti

Dnešní pálení čarodějnic už nemá náboženský ani magický význam, přesto si oheň zachovává svou roli symbolu očisty a ochrany. Ze svátku se stala především společenská událost, která spojuje lidi napříč generacemi. V České republice se slaví u velkých ohnišť, kde lidé zapalují figuríny čarodějnic, zpívají, opékají špekáčky a užívají si přátelskou atmosféru. Oblíbený je především mezi rodinami s dětmi, ale i mezi mladými, kteří tuto noc tráví na venkovních slavnostech. Ve Švédsku se obdobný svátek nazývá Valborgsmässoafton a je spojen s tradičními písněmi a oslavou příchodu jara. Pojí se také s univerzitními tradicemi a velkými veřejnými slavnostmi.

V Německu je tato noc známá jako Walpurgisnacht a váže se k legendám o čarodějnicích, které se údajně scházely na hoře Brocken v pohoří Harz, aby zde pořádaly své sabaty. Dnes zde oslavy zahrnují karnevalové průvody, kostýmní večírky a folklorní akce.