Nikol Enevová: Jsem ráda, že jsem z očistce na zemi jménem Krausovi pryč

Před lety se zamilovala do herce Adama Krause (41), syna moderátora Jana (70) a herečky Jany (69) Krausových. Pořídila si s ním syna Olivera (9), avšak když ji prý již během těhotenství Adam začal podvádět, rozešli se. Bývalá modelka Nikol Enevová (39) SEDMIČCE exkluzivně vylíčila, jaké to je, devět let se dohadovat se synem prominentních rodičů, a dost možná budete v šoku stejně jako my!

Nikol, naposledy jsme spolu mluvily předminulý týden, kdy jste SEDMIČCE exkluzivně prozradila, že s otcem vašeho syna Olivera Adamem Krausem nemáte úplně ideální vztah. Co na to říkal, když jste poprvé po deseti letech promluvila?
Klasicky mi vyhrožoval, nečekala jsem nic jiného. Nechtěla jsem s tím vším ven, ale jsou to neustále nějaké věci, nějaké další naschvály, které už se nedají vydržet. Doufala jsem, že to vyřešíme. I proto jsem od začátku se střídavou péčí souhlasila, byť jsem dobře věděla, že ve skutečnosti se budu střídat především s Adamovou maminkou Janou, která se v tu dobu rozcházela s Karlem Rodenem a nějaký čas bydlela u nás. A také tomu tak bylo. Adam u soudu figuroval jen coby nastrčená figurka a já ani neměla nic proti. Jenže následující roky se změnily v pravé peklo, jelikož Adam se odkazoval na svou matku, ta zase na něj, a tak se nedalo nikdy nic vyřešit. Oba syna ještě dávali do péče svým různým kamarádkám a ty zase během doby, kdy měl o Olivera pečovat Adam, dál šířily zvěsti o tom, jaká já "jsem". Byť mě nikdy nepotkaly. Došlo i na výhrůžky fyzickým násilím, což ostatně ani Adamovi není cizí. Rozbité zámky, vysklené či rozkopané dveře, to byla má denní realita. Došlo to až do zásadního bodu, který tu zatím ještě nechci zmiňovat. On dobře ví, o co se jedná. Jak na nás například čekal skrytý před školkou, kam chodila má dcera, jen aby si počkal, až ji půjdu vyzvednout, vyběhl a násilím mi vyrval tehdy ročního Olíka z kočárku - v době mé péče. Jen proto, že mu zrovna odpadl jiný program, mám to i natočené. Soudy se bohužel táhnou roky a nic se během nic nevyřeší, důkazy nikoho nezajímají, přestože obsahují řadu trestných činů. Nikdo se do toho nechce namočit. Když jsem se obracela na OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí, pozn. red.), Olíka poprvé vyslechli až po dvou letech od toho, co jsem dokládala, že je to potřeba. Stejně tak u soudu. Po půl roce nebyli schopní se k mým důkazům ani dostat, údajně jim ty soubory nejdou otevřít... Olík všechny Adamovy naschvály odnáší a nikdo neví, co se u nás vlastně děje. Proto mi nezbyla jiná možnost než to takhle veřejně otevřít.

O co se vlastně soudíte?
My jsme urovnávali hlavně péči o syna, avšak o co primárně jde mně, je to, abych se mohla se synem spojit i bez neustálého dohledu jeho otce, který mě různě blokuje. Také abych věděla, že když synovi zaplatím dovolenou, mohu se spolehnout na to, že na ni i odjede. Zatím jeho tatínek vždy vymyslí cokoli, aby mu to znemožnil. Mění si rozsah styku dle libosti tak, abych se synem nemohla oslavit ani jeho narozeniny nebo mu zavolat skrze dětské hodinky, které jsem Oliverovi koupila už v jeho šesti letech. Ty mu jeho otec zakázal používat. Naposledy zase šlo o zdatně vykonstruované předběžné opatření, jímž se domáhal změny prázdninového režimu. Kvůli těmto změnám jel nakonec můj otec k moři, kam se těšil s vnoučetem, sám. Celé to bylo nastavené tak, aby syn zůstal v péči Adama celé tři týdny před výslechem Olivera OSPOD. Odvolací soud mi sice dal za pravdu a tyto dny následně označil za nezákonné, ale zkažené prázdniny nám už nikdo nevrátí. Co se kontaktu se synem týče, máme přidělené středy odpoledne, kdy si můžeme mezi čtvrtou a pátou hodinou zavolat. Pokud to ale nestihnu, například kvůli lékaři, se synem celý týden nemluvím. Mám smůlu. Nevím, kde je, jestli je nemocný, nebo zdravý. Prostě nic. A OSPOD to zase neřeší. Máme si to prý vyřešit sami.

Jaký máte vztah s Janou Krausovou?
Žádný. Vzhledem k tomu, co se o sobě dozvídám, a to jsou většinou poslané informace Adamem a jeho maminkou, pomlouvají mě, kde jen můžou.

A s Janem Krausem, dědečkem Olivera, je to podobné?
S Janem Krausem jsme se vzájemně neměli rádi nikdy. On je osoba, která má sama sebe na prvním místě. I Adam s ním má velmi komplikovaný vztah, kdysi mi to všechno vyprávěl a jeho dětství rozhodně nebylo růžové. Také moje dcera byla vždycky při rodinných setkáních schovaná pod stolem, jak se ho bála. Stačilo jí, aby slyšela jeho hlas v televizi, a utíkala pryč, a to ještě několik let potom. Sama jsem zažila, jak mi jeho ruka v pěsti lítala pár centimetrů od obličeje, zatímco na mě hystericky řval. To celé bylo proto, že jsem se tehdy zastala jeho nejstaršího syna Marka, který odmítl podporovat Babiše nákupem výrobků z jeho společností. Babiš je pro Jana Krause velký vzor. Adam u toho jen stál a mlčel, bohužel tam byly přítomny i obě mé děti. Nerada na to vzpomínám. Jsem ráda, že jsem z očistce na zemi jménem Krausovi pryč a že jsem byla schopná odejít relativně brzy.

Co je z toho, co jste prožila, vůbec nejhorší?
Úplně všechno. Opravdu. I sebemenší hloupost Adam dokáže proměnit v problém. Například měl soudně nařízené, že Olíkovi musí založit spořicí účet a já jsem k němu měla mít dispoziční právo. Osm let jsem ho o to právo žádala, abych mohla kontrolovat, že těch pár stovek synovi opravdu posílá. Odmítla jsem následně platit jemu výživné, dokud tento bod rozsudku nesrovná. Adam to vyřešil exekucí na mě a rovnou mi nechal z účtu strhnout peníze na čtyři roky dopředu. Navíc do dnešního dne odmítl podepsat, že tyto peníze dostal, což by exekuci ukončilo. Záměrně mě tak udržuje v registru dlužníků a to mi pochopitelně komplikuje život. Na jakoukoli půjčku nebo hypotéku mohu zapomenout, najít si nájemní byt je kvůli tomu problém. Nakonec jsem se založení synova spořicího účtu domohla až loni, též kvůli exekuci, kterou jsem nejen kvůli tomu, ale i kvůli neplacení výživného na syna z jeho strany musela podat. V tu dobu měl exekučně zastavené řidičské oprávnění, přesto dál v klidu normálně řídil a Olíka vyzvedával svým autem, ještě bez sedačky. Adam ví, že mu kryje záda jeho tatínek a nějaké zákony se ho netýkají. OSPOD nic neřeší a domoci se něčeho soudně je běh na hodně dlouhou trať. A tak, místo abych si mohla v klidu užívat synova dětství, se musím domáhat svého práva, prokazovat důkazy ke všem svým tvrzením a místo smysluplné činnosti trávit čas s advokáty a u soudu. Mezitím se z Olivera stává velký kluk a já vím, že byť sám prochází u otce těžkou manipulací, uvnitř sebe dobře ví, jak se věci mají. Naši lásku nám nikdo a nic nevezme.