Mirka van Gils Slavíková: Každé ráno prchám do fitka

Přestože Mirka van Gils Slavíková (62) nežije u nás, je v posledních letech v Česku nepřehlédnutelná. I ti, kteří neznají její jméno, vědí, že je to "ta s tou růžovou hlavou". Jde o energickou ženu, jež se před žádnou výzvou nezastaví a neustále někde cestuje nebo tvoří nejen sladké pochoutky, ale také videorecepty či vlastní podcast Cukrářka na cestách. Díky svým úspěchům na cukrářských olympiádách či Velké ceně Paříže se dostala mezi evropskou cukrářskou elitu.

V roce 1989 vedly vaše kroky do sousedního Německa, ze kterého jste odešla do exotické Jihoafrické republiky. Do jakých destinací vás práce zavála a na kterou etapu vzpomínáte nejčastěji? 
Vlastně po celé Evropě. Amerika se stala mou cukrářskou destinací. Není asi země, kterou bych upřednostnila, neboť každá země mi něco dala a rozšířila mé obzory, a to nejen ty cukrářské. 

Své speciality připravujete pro významné osobnosti v podobě světových státníků i umělců. Na jakou zakázku jste opravdu pyšná? 
Tohle je velmi těžké říct, protože mě těší, že jsem měla příležitost vytvářet speciální dezerty pro významné osobnosti. Ale nelze říci, která byla nejlepší. Asi mě nejvíce bavila večeře pro Angelu Merkel. 

Vedle cukrařiny, pořádání kurzů, psaní knih se věnujete také tvorbě podcastů, talk show a videoreceptům. Kde berete tolik síly? 
Pokud člověk dělá něco s nadšením a baví ho ta daná činnost, pak není příliš třeba hledat sílu. A já to tak mám, naše cukrouškovské přátelství je tak báječné, že mám nutkání dál tvořit. 

Jak vypadá váš běžný pracovní den? 
Můj běžný pracovní den startuje už brzo ráno. Prchám do fitka. Tam také donesu napečené lahůdky z předchozího dne. Po snídani psaní, natáčení, e-maily, komunikace s týmem. To se ani nenadáte a je večer. A samozřejmě péče o moji lidskou i kočičí rodinku. 

Blíží se Vánoce. Jak vypadají u naší nejslavnější cukrářky? 
Mé nejoblíbenější období v roce! Probíhají pohádkově. Já se vždy vyřádím dekoracemi a tvorbou všeho, co jde, aby Vánoce byly štědré, voňavé a nezapomenutelné, aby má "stopa" byla dlouhá a hluboká. Neboť vzpomínky žijí a přežijí.