Marek Ztracený: Díky synovi jsem se zase začal mít rád
Je slavný a úspěšný. Pokaždé tomu tak nebylo. Po slibném začátku životní cesta zavedla Marka Ztraceného (38) do špatné uličky. Ocitl se na opravdovém ekonomickém i životním dně. Měl milionové dluhy, rozbitý vztah, rozpadlou kapelu a odešel od vydavatelství. Jak sám říká, byl typickým zástupcem toho, jak by se život žít neměl, ale na druhé straně si ho uměl naplno užívat. Ze dna ho vytáhl syn Marek, který mu dodal kuráž, aby vstal a změnil se z bohéma na profíka s disciplínou.
Kdysi jste bydlel u Divadla Kalich. Měl jste takový party byt. Šampaňské teklo proudem. Máte ho ještě rád?
Byl to můj první byt po tom, co jsem se stal Markem Ztraceným. Strávil jsem v něm svoji nejdivočejší část života a tajně doufám, že ho po mně vysvětili (smích). Mám s ním spojené úspěchy, spoustu zábavy a taky první krachy a to mé nepovedené období. Partnerské i kariérní. Nakonec jsem se odstěhoval a právě to mi paradoxně jakoby pomohlo se zase nakopnout.
Jak vzpomínáte na tuhle etapu života?
Všechno se děje z nějakého důvodu. Byla to součást mojí cesty a vlastně docela dost mě to naučilo. Mám vlastnost po čase zapomínat to špatné a to se mi už stalo.
Byla to doba, kdy jste se tak nějak možná ztratil sám v sobě. Ženy, alkohol... Člověk určité věci nevrátí, naopak si z nich bere to lepší. Jak k tomu přistupujete vy?
Přesně tak. Byl jsem typickým představitelem toho, jak by se život neměl žít, pokud se bavíme o rozumu a systému, ale byl jsem taky představitelem toho, jak si života užívat naplno. Neměl jsem zábrany a byl jsem volný. Někdy bych si to rád, alespoň na chvíli, zase zkusil, ale už to bohužel neumím (smích).
Umělec má sny, touhy. Přestože dnes jste na výsluní, nebylo tomu tak pokaždé. Měl jste i dobu, kdy jste žil takříkajíc z ruky do huby. Kde nastal ten zlom? Byla to skutečně píseň Ztrácíš, nebo to, že jste se prostě rozhodl odrazit se a něco pro to udělat?
Po slibném začátku jsem na té své cestě nějak špatně zabočil a po nějaké době se ocitl na opravdovém ekonomickém i životním dně. Měl jsem milionové dluhy, rozbitý vztah, rozpadlou kapelu a odešel jsem od vydavatelství. Byl jsem kousek od bankrotu. Do toho se mi narodil syn a právě on byl tím impulzem, abych to nevzdal a, jak se říká, zabejčil se. Tohle se nedá popsat krátkou odpovědí, ale pak se začaly dít věci. Začal jsem na sebe být extrémně přísný a na své pracovní okolí taky. Z bohémů se stali profíci s disciplínou, která mě předcházela. Začalo mě to znovu bavit a pochopil jsem, co chci a co je pro mě důležité, a hlavně jsem se začal mít zase rád. S tím mám ale doteď malinko problém.
Začal jste chodit se svou nynější partnerkou Marcelou Skřivánkovou, avšak ve chvíli, kdy byla těhotná, jste spolu už nebyli. Prožili jste si pády i vzestupy. Na jednu křehkou ženu velmi silná káva. Co na to vaši a její rodiče? Dostal jste od nich za uši, nebo jste si prostě dělal, co jste chtěl?
Zažili jsme toho hodně, ale právě to nás možná posílilo a dnes jsme spolu už čtrnáct let. Někdy tekly slzy, jindy tekly slzy ze smíchu. Poznávali jsme se a zkoušeli jsme se měnit. Pak jsme konečně pochopili, že to je ta největší chyba. Nejvíc nás ale spojil syn. Nebýt jeho, tak bych na tuhle otázku dnes odpovídal jinak. Srovnal si nás (smích). Moji ani Marcelini rodiče nám do vztahu nemluvili. Spíš tak čekali a sledovali nás.
Kdyby je hrozné slovo, přesto: Kdybyste mohl jednu věc vrátit, co by to bylo?
Koukám dopředu, respektive žiju teď. Nechci se nikam vracet. Je mi dobře tady a teď.
