Marek Taclík: Děti budu ve všem podporovat

Marek Taclík (49) magazínu SEDMIČKA prozradil, proč by byl raději, kdyby se jeho děti nevěnovaly herectví. Svěřil se nám také s tím, proč musí mít doma několik dioptrických brýlí a proč už si nikdy nezahraje fotbalový zápas.

Máte krásné brýle. Je to jen módní doplněk, nebo opravdu špatně vidíte?
Není to módní doplněk. Už zhruba dva a půl roku nosím dioptrické brýle jak na dálku, tak na čtení. Momentálně mám na sobě multifokální dioptrické brýle značky Crullé od optiky Alensa. Mám oční vadu, která je vrozená a teď na stará kolena mi začala dělat problémy. K oční lékařce jsem zašel později, než bych měl. Když přišla chvíle, že jsem si nemohl přečíst scénář nebo jsem na ulici nepoznal známé lidi, řekl jsem si, že je načase s tím něco udělat. (úsměv) Následně mi bylo řečeno, že bych s tím neměl ani řídit, takže jsem si pořídil brýle.

Nepřemýšlel jste někdy nad laserovou operací očí?
Přemýšlel, ale zatím jsem si nezjišťoval okolnosti a to, co to vlastně obnáší. Ani tedy nevím, jestli je to v mém případě možné. Nicméně já jsem s brýlemi spokojený. V Alense mají krásné brýle. Problém mám akorát s tím, že s nimi neumím zacházet a často je někde ztrácím. (smích) Takže musím mít doma vícero kousků brýlí, abych je mohl střídat.

Máte malé děti. Vnímají už nějak, že jste herec?
Mají dva a čtyři roky. Malý dvouletý Tonda to určitě ještě nevnímá a je mu to zatím asi úplně jedno. Matilda už to ale asi trošku vnímá. Nicméně nedokážu říct, jak si to v tomhle věku vysvětluje. Už jsem se jí ptal, jestli by přišla do divadla, a řekla mi, že by ji to určitě nebavilo. (smích) Jinak ale divadlo miluje, ale na tatínka se zatím podívat nechce. Byli jsme spolu už na nějakých dětských představeních a určitě budeme chodit i nadále.

Myslíte, že se u ní projeví umělecké sklony?
Doufám, že se neprojeví. (smích)

Takže patříte mezi ty herce, kteří nechtějí, aby děti šly v jejich šlépějích?
Samozřejmě si bude moct dělat, co bude chtít, a ve všem, pro co se rozhodne, ji budu podporovat. Jsou jí čtyři roky, takže zatím nepoznám, co ji bude bavit, ale upřímně bych byl radši, kdyby herectví nedělala. (smích)

Proč to tak je, že herci většinou nechtějí, aby se jejich děti věnovaly herectví?
Ta pravděpodobnost úspěšnosti je prostě malá. Málokomu se podaří prorazit. Ale pokud se tomu bude chtít věnovat, tak já to skousnu. (smích) Budu ji podporovat, ať se rozhodne pro jiné umění nebo bude třeba zubařka... Hlavně aby byla spokojená.

Dočetla jsem se, že máte rád fotbal. Věnujete se mu?
Já mám rád fotbal jako divák. Myslím, že je na mně vidět, že se mu nevěnuji. (smích) Hrál jsem ho ale jako malý kluk a rád se na fotbal dívám. Nicméně jsem nedávno nastoupil v Teplicích, kde jsem asi pět minut běhal po hřišti s profesionály a lidé na mě pokřikovali: "Běhej, tady nejsi v divadle!" Myslím, že to byl můj poslední zápas v životě.