Josef Maršálek: Nejlepší sport je kafe a dort

Nejznámější český cukrář Josef Maršálek (41) se upsal taneční soutěži. Už podle jeho přístupu a obrovskému smyslu pro humor je jasné, že se dostane daleko, protože diváci jej budou milovat.

StarDance bylo přirovnáváno k vrcholovému sportu. Vy ale nevypadáte jako sportovec. Jak to všechno zvládáte?
Já nejsem sportovec ani si na sportovce nehraju. Myslím si, že nejlepší sport je kafe a dort. Neznám jediného sportovce, který by neměl žádný úraz. Proč já bych si měl dobrovolně způsobovat úrazy? Já mám respekt ke svému tělu, ke svému životu. Takže bych si dobrovolně nestoupl na nějaký nástroj. Říká se, a to znám už ze školky, sportem k trvalé invaliditě. Nechci to ale zlehčovat. Já nejsem sportovec, jsem cukrář. A vlastně i cukrařina je sport, není to sprint, je to maraton na dlouhou dobu. Celé dny stojíte na nohou a pořád zvedáte těžké věci. Jestli bych ještě u toho měl chodit do posilovny nebo plavat, to nevím, to mi přijde na jednoho člověka a na jeden krátký život trošku moc.

Jste připravený na to, že zhubnete? (smích)
Mě strašně zaráží, že to všechny zajímá víc než mě. Můj partner, když už viděl, že začaly tréninky, že se do nich naskakuje, říkal, že také začne běhat, aby zhubl. Ale on to vůbec nepotřebuje, je krásný chlap! Já bych to řekl jako Helena Růžičková, že tloušťku si může dovolit jen ten, kdo ji umí nosit. Já to mám jako pracovní úraz.

StarDance končí před Vánocemi. Jak budete zvládat péct cukroví?
Vyřeším to tak, že letos sice cukroví pro přátele a pro rodinu bude, ale bude ve velmi omezeném množství. Naštěstí mám kolem sebe úžasné lidi a rodinu, kteří zastanou spoustu práce, protože není reálné, abych všechno zvládl sám a ještě byl ve StarDance. Jsem obklopen lidmi, kteří to se mnou myslí dobře a já s nimi také.

Co říkáte na třpytivé kostýmy? Ne každý to umí nosit...
Třpytky dávám do všeho, takže to unesu. Já třpytím, kudy chodím! Jsem tím známý i při svých kurzech v Gourmet Academy, které tuhle polovinu roku sice nemám, ale jinak je mívám vždy pět dní v kuse jednou za měsíc a jsou to dvojáky denní a odpolední. Často během nich používám zlato, třpytky nebo metalické barvy, takže kolegové, kteří jdou dělat kurzy po mně, vždy jen nadzvednou plotýnku nebo otevřou šuplík a všude najdou třpytky. Díky tomu hned vědí, že tam byl Maršálek. Prostě každý máme nějaký podpis. Mě nepředchází pověst, ale třpytky.