Jan Kuželka: Formana jsem si spletl s rekvizitářem

Přestože neplní stránky bulváru a jeho jméno není tak známé, patří Jan Kuželka (74) mezi naše nejobsazovanější herce. S režisérem Milošem Formanem (†86) točil slavného Amadea, s Gérardem Depardieuem (72) a Johnem Malkovichem (67) zase Bídníky. Dodnes se kamarádí i s Nikitou Michalkovem (75), s nímž dělal Revizora. Jak na tyto velikány světového filmu vzpomíná?

Jak vůbec vzniklo, že jste hrál v Amadeovi?
V té době jsem měl fiata a vrtal se v něm na Spořilově na parkovišti, když mě maminka zavolala z okna, že mi volá nějaký Schmidt z Barrandova. Tehdy byla ještě pevná linka, tak jsem šel nahoru a zjistil, že to je režisér Honza Schmidt, který byl spolužákem Formana. Ptal se, co zrovna dělám. Řekl jsem mu, že opravuju auto, a on mi sdělil, že Forman tady bude točit film a chtěl by se na mě podívat. Poslali pro mě vůz, přivezli mě na Barrandov do produkce a Honza tam se mnou šel, jenže tam nikdo nebyl. Řekl mi, ať počkám, že jsou všichni v ateliéru, že pro Miloše skočí. Tak jsem tam tak stál a najednou se otevřely dveře, přišel pán - na sobě ošoupané džíny a proužkovanou košili - a křičel "nazdar". Odpověděl jsem "nazdar" a on se ptal, co tady dělám. Říkám mu: "Ale prosím tebe, Forman tady bude točit film, nějakého Amadea, a chce se na mě podívat. Ty na tom děláš taky?" A on říká: "Jo, já na tom dělám taky, já jsem Miloš Forman." (smích) Spletl jsem si ho s rekvizitářem, kterého jsem znal z jiného filmu, byl mu hodně podobný.

Předpokládám, že to bral s humorem...
Jasně, omluvil jsem se mu, že jsem ho nepoznal, a on se hned ptal, jestli bych měl chuť v Amadeovi hrát, že tu bude i Labuda a další. Slíbil, že večer zavolá, což udělal, a nakonec jsem tam hrál kuchaře Salieriho.

Zpětně jste určitě rád, že jste do toho šel, ne? Ten film dostal osm Oscarů.
Pamatuju si, že když ho Miloš přivezl ukázat do Prahy, měli jsme soukromou projekci krátkého filmu, což se nesmělo nikde říkat. Bylo to hned vedle Vejvodů. Pozval tam lidi, které znal z dřívějška, než emigroval, a mě také. Byl jsem předtím U Rarášků, kde byl sklepmistr Jirásek a zrovna z Moravy přivezl vynikající meruňkovici. Říkal jsem mu, že už musím jít na promítání, jenže po cestě jsem potkal Miloše, který mi pověděl, jak je rád, že jsem přišel. Tak jsem se ho zeptal, jestli by si nedal meruňkovici, že je to hned vedle a je čerstvě dovezená z Moravy. A on řekl, že na ni jdeme. Trochu jsem vyvalil oči a prohodil: "Vždyť je sál plný lidí." V klidu odvětil, že bez něj to určitě nepustí, a šli jsme k Jiráskovi na meruňkovici a pak zpátky na promítání.

Natočil jste spoustu dalších filmů. Na který z nich nejraději vzpomínáte?
Je toho víc. Například s Gérardem Depardieuem jsem dělal asi čtyři filmy, z toho jsem s ním a ještě s Johnem Malkovichem měl velkou roli v Bídnících. Byl to třídílný francouzský film. Malkovich byl fantastický. Chodil jsem za ním do hotelu dělat dialogy, a jelikož to bylo ve francouzštině a já francouzsky nemluvím, dělal jsem to v angličtině, což bylo teda taky strašné (smích), tak na toho hodně vzpomínám. Potom moc rád vzpomínám, jak jsem točil s Nikitou Michalkovem Revizora. Dělal to režisér Gazarov. Nikita tam hrál hejtmana a já jeho pobočníka, takže jednu z hlavních rolí. To bylo něco fantastického. Měl jsem s ním asi dvacet natáčecích dní a připadal si jako v jiném světě. Na Barrandově postavili ruskou vesnici. Roubenky dovezli odněkud ze Slovenska a samozřejmě se tam nesmělo vůbec fotit.

Jste s někým stále v kontaktu?
Teď jsem zrovna s Gazarovem mluvil, mají v Rusku strašného »koronáče«. Dodnes si pořád voláme, a když přijede, vidíme se. Jeho syn vystudoval ve Francii kameru a jeho dcera je houslová virtuoska a manželka byla fantastická herečka, bohužel umřela na rakovinu. Všichni u mě byli na chalupě. Točil jsem v Moskvě reklamu pro ruskou firmu, ale dělala to naše společnost, tak jsem volal Gazarovi, že tam budu asi tři dny, a on řekl, že u něj budu bydlet, že má na okraji Moskvy tři obrovské roubenky a uprostřed jezero. Jeho syn tam měl takový plovoucí parket, jelikož byl muzikant a měl svoji kapelu. Přijel tedy pro mě do hotelu a odvezl mě k sobě, bylo to v zimě. Tehdy mi představil svoji novou manželku, a když jsem ji viděl, myslel jsem, že se mi to zdá, byla to přesná kopie jeho bývalé ženy. Udělalo se mi úplně špatně, protože jsem měl pocit, že vidím někoho, kdo zemřel.