Jan Cina: Po StarDance přišla úleva

Vítěz StarDance Jan Cina (34) si s námi povídal o tom, co pro něj bylo během taneční soutěže nejtěžší a proč ho výhra překvapila. Řeč přišla i na to, že se chystá co nejdříve se setkat s Václavem Neckářem (78).

Máte docela vypracovanou postavu. Udržujete se pravidelným cvičením?
Děkuji. Spíše je to tak, že chci, abych se cítil dobře a nebolavě ve svém těle. Určitě se ale musím udržovat v nějaké kondici právě kvůli různým představením, takže se o to snažím. Nikam nechodím, cvičím většinou doma. Říkám tomu jóga Cina fitness, jedná se o takové protažení. To mi zatím stačí. Samozřejmě v tomto směru byla skvělá StarDance, protože člověka dostane do nějaké kondice. Ale uvidíme, jak dlouho mi to vydrží.

A cítíte, že fyzička po StarDance opadává?
Ano, trochu to opadává a hlavně mi chybí ten denní trénink. To je na tom nejlepší, že tělo během soutěže zatěžujete každý den a každý den mu nandáváte. Přemýšlím, že bych v tom chtěl pokračovat a chodit někam tančit. To by mě bavilo.

Ke konci soutěže jste říkal, že už jste hodně unavený. Jak jste se cítil po jejím skončení?
Konec StarDance byl těsně před Vánocemi, takže prázdno po soutěži vyplnily svátky, což bylo dobré. Skutečně mohu říct, že přišla velká úleva. Já jsem úplně vypnul a jen jsem tak byl. Nechápal jsem, že nemusím nic dělat. Zároveň to provázelo skutečně velké prázdno. Všechno předtím totiž bylo velmi intenzivní. Je zvláštní, že s mojí taneční partnerkou Adrianou Maškovou, i když se nevidíme, na sebe hodně myslíme, protože jsme spolu strávili opravdu hodně času. Pořád spolu komunikujeme. Přes Vánoce jsme se rozjeli každý jinam. Ona má teď zkoušky na vysoké škole, já jsem odjel na dovolenou, ale pořád se ozýváme a říkáme si, že se musíme vidět.

Překvapilo vás, že jste vyhráli?
Překvapilo. Celá soutěž byla poznamenaná covidem. Když jsme se pak dostali do finále a zbyli jsme tam jen tři páry, myslím si, že nám to všem bylo už jedno. Dávalo by mi smysl, kdyby vyhrála Martina Kopecká nebo Tomáš Verner. Každý si to něčím zasloužil. Diváci nicméně rozhodli, že vyhrajeme my. Udělalo mi to radost kvůli Adrianě i kvůli mně, protože tanec mě baví, ale dělám ho málo. Nicméně díky StarDance jsem do něj pronikl. Fakt jsem se na to soustředil. Další věc je, že soutěž je plná různých emocí. Ono to vypadá jako klidná milá zábava, ale jde vlastně o docela drsnou reality show. Uvnitř je to skutečně velké drama. Jsem na všechny pyšný, že jsme to přežili a že jsme tím trochu vyrostli. Jako lidi nás to posílilo.

Můžete s odstupem času říct, co bylo nejtěžší?
Nejtěžší bylo neustále nepodléhat únavě a stresu. Hledat v sobě nadšení pro tanec a pro danou choreografii. Řekli jsme si s Adrianou, že potřebuji mít z těch věcí radost. Toho si nejvíce cením. Pak, mám pocit, to je vidět i zvenku. To pro mě bylo nejtěžší, protože s únavou se radost vytrácí a je třeba ji vždycky nějak v sobě vydolovat. To bylo těžké.

Jak to teď máte s ostatní prací? Říkal jste, že jste vše odsunul kvůli StarDance na druhou kolej.
Vlak se opět rozjel. Vypadá to, že i divadla budou hrát. Takže divadelní projekty, které se odložily kvůli covidu, zase začaly. Zdá se, že dopadne i česko-islandský projekt, na kterém budu spolupracovat s Kamilou Polívkovou a Terezou Hofovou. Premiéra projektu bude až v září, ale pracujeme na tom právě nyní. V létě mě čeká premiéra představení na Kampě. Po Janu Werichovi teď bude představení o Martě Kubišové, kde budu hrát pana Václava Neckáře. Na to se velmi těším. Ostatní věci jsou ve vzduchu a uvidíme, jestli budou, nebo nebudou.

Setkal jste se kvůli této roli s Václavem Neckářem?
Ještě ne, ale určitě to plánujeme. Budeme alternovat s Denisem Šafaříkem a dohodli jsme se, že se chceme všichni setkat. Nicméně jsme se s panem Neckářem viděli už dříve a mám z toho životní zážitek. Na jeho koncertě jsme si zazpívali duet ze Šíleně smutné princezny, kdy já jsem zpíval part paní Heleny Vondráčkové a on sebe. Tak na to asi nikdy nezapomenu. Je skvělý a doufám, že to vyjde a že se setkáme. Moc mě zajímá historie, kterou on má, a co všechno prožil.