Eva Hrušková: Nejsem přítelem velkých úprav
Herečka Eva Hrušková (69) oslaví na jaře příštího roku kulaté narozeniny. Od doby, kdy ztvárnila roli Popelky v prvním filmovém zpracování, uplynulo už více než padesát let, přesto se ale téměř nezměnila. Jaký má drobounká herečka recept na štíhlou figuru a čím se jí daří obelstít kalendář?
Příští rok vás čeká krásné jubileum, ale vypadáte perfektně a běh času jako by se vám vyhýbal. Jak to děláte?
Myslím si, že je to hodně v hlavě. Člověk se má zabývat pozitivními věcmi, neškodit, nepomlouvat, neubližovat ani ostatním, ani sobě a trošku taky pomáhat tomu svému zdraví. S manželem jsme teď zahájili takový novější stravovací režim, jak tomu říkáme. Zrušili jsme sacharidy, nejen bílý cukr, ale celkově, takže i rohlíky, housky a tak. Ze začátku jsme zhubli deset kilo a teď už si občas můžeme dopřát ne rohlík, ale třeba kváskový chleba.
A vy sama o svůj vzhled cíleně pečujete? Používáte nějaké speciální kosmetické produkty?
Myslím, že ne. Je to v tom, že se člověk asi musí smířit s tím, jaké má tělo a obličej. Nejsem u sebe přítelem nějakých velkých úprav, protože je to vidět. Říká se, že člověk má ve stáří obličej takový, jaký si zaslouží, takže doufejme... Chováme se podle toho, abychom si zasloužili co nejlepší.
Blíží se Vánoce, bude letos štědrovečerní tabule jiná vzhledem ke změně vašeho jídelníčku?
Jan má rád smaženého kapra, já mám ráda bramborový salát, takže toho se nevzdáme, ale ubereme to někde jinde. Samozřejmě nejíme kila cukroví. Člověk by prý měl dodržovat jídelníček tak, aby z osmdesáti procent jedl nízkosacharidová jídla a z dvaceti procent se může dopustit nějakých těch »chyb«. Bez chyb to nejde, ale nesmí jich být moc. Občas si sice dáme i kousek vánočky, ale kvalitní. Člověk musí hlavně dávat důraz na kvalitu, takže žádné průmyslově zpracované potraviny, žádné polotovary, konzervy, uzeniny, ale když si dáte dobrý kváskový chleba s máslem a kus třeba farmářského žervé nebo dobrého tučného sýra, to nemá chybu a je to dietní.
Dá se takový jídelníček dodržovat i na cestách, když s divadlem jezdíte po republice za dětskými diváky?
To je horší, ale radši máme hlad, než abychom si koupili něco špatného. Rozhodně se neuchylujeme třeba k uzeninám.
Hrajete představení hlavně pro děti. Změnili se dětští diváci, nebo na ně platí stále totéž?Děti jsou pořád stejné. Vidí loutky, líbí se jim nebo reagují na nás jako herce, protože s nimi hodně komunikujeme. Máme to rádi. Co naopak ráda nemám, je, když děti musejí sedět hodinu v hledišti, být potichu a jenom sledovat dění na jevišti. To se mi vůči nim nezdá úplně fér. Nás to baví, protože to publikum je pokaždé jiné.
Najdou se mezi dnešními dětmi takové, které vědí, že jste naše úplně první Popelka?
Většinou to vědí od paní učitelky, ale jim to samozřejmě nic neříká. To ještě nebyli na světě ani jejich rodiče. Popelka se natáčela v roce 1969, takže si to pamatují spíš jejich babičky.
