Divadlo Josefa Kajetána Tyla: Plzeňská scéna propojuje historii, umění a modernu

Plzeň má svoje pivo, hokejisty a možná trochu méně turisticky vytížené Divadlo Josefa Kajetána Tyla. Instituci, která dokázala vyrůst z měšťanských sálů 19. století v multidisciplinární kulturní centrum a dnes nabízí činohru, operu, balet i muzikály na špičkové úrovni. A stejně jako město samotné i ono spojuje hrdou tradici s moderní dynamikou.

Plzeňské divadelnictví má své kořeny v konci 18. století, kdy se hrálo v radnici nebo hostincích. V roce 1832 vznikla první samostatná divadelní budova, dílo architekta Lorenza Sacchettiho. Už o tři roky později tu zaznělo první představení v češtině. V roce 1868 přišel zásadní zlom. Herec, režisér a podnikatel Pavel Švanda ze Semčic zde založil první stálý český operní soubor mimo Prahu. A hned začal odvážně, uvedl Verdiho Trubadúra a o rok později Smetanovu Prodanou nevěstu. Plzeň se tak stala druhou stálou českou scénou v zemi.

Architektonický klenot

Na přelomu století už bylo jasné, že původní prostory nestačí. V letech 1899-1902 vyrostla nová budova Velkého divadla podle návrhu architekta Antonína Balšánka, autora Obecního domu v Praze. Spojil novorenesanční noblesu se secesní jemností, a nechal tak vzniknout stavbě, která byla při svém otevření označována za nejmodernější divadlo v monarchii. Výzdobu interiéru svěřil malíři Augustinu Němejcovi, oponu doplnily sochařské detaily Ladislava Šalouna. Kapacita 444 míst poskytla Plzni reprezentativní prostor pro velké opery, balety i činohru. Velké divadlo si prošlo velkou rekonstrukcí v letech 1981-1985, kdy dostalo modernější technické vybavení. Skutečný skok do 21. století ale přišel v roce 2014 otevřením Nové scény. Architektura s perforovanou betonovou fasádou připomínající divadelní oponu skrývá to nejlepší, co může současná scéna nabídnout. Otočné jeviště, hydrauliku, špičkovou akustiku a variabilní kapacitu kolem 461 míst. Spolu s Malou scénou tvoří komplex, který dává prostor jak velkým inscenacím, tak komorním projektům.

Scéna pro všechny

Divadlo J. K. Tyla dnes hraje činohru, operu, balet, muzikály i operetu. Každoročně uvádí zhruba 18 premiér a drží si reputaci místa, které se nebojí riskovat, ať už jde o velkolepé Verdiho inscenace, moderní adaptace klasiky, nebo muzikálové projekty, které dokážou oslovit i publikum, jež běžně do divadla nechodí.

Známí herci

Historie Divadla Josefa Kajetána Tyla je pevně spjatá s osobnostmi, které svým talentem a charismatem utvářely jeho pověst. Mezi ně patří například Vendelín Budil, herec, režisér a ředitel, který na přelomu 19. a 20. století pozvedl plzeňskou scénu na celonárodní úroveň. V činohře se zapsal i Miroslav Horníček, rodák z Plzně, jehož humor a inteligence oslovily generace diváků. Operní tradici obohatil barytonista Emil Burian, jenž v divadle působil na začátku 20. století, a dlouholetý člen činoherního souboru Václav Neužil starší, který zde hrál v letech 1947-1967 a poté znovu od roku 1969 až do své smrti. Řady významných jmen doplňují i Rudolf Deyl starší, Jiří Dohnal, Josef Hlinomaz či Antonín Procházka.

Současnou tvář činohry dnes formují herečky a herci, kteří pokračují v tradici, ale zároveň přinášejí moderní pohled na divadelní umění. V čele stojí Apolena Veldová, herečka a šéfka činohry, která kromě vlastních rolí určuje i uměleckou linii souboru a zároveň je provdaná za herce Milana Kačmarčíka, s nímž sdílí nejen jeviště, ale i domácnost. Přiznává, že hraní po boku manžela má své kouzlo i úskalí, protože "někdy si domů přineseme i spory z jeviště".

Vedle ní působí stálice jako Martin Chmelař, Zdeněk Hruška nebo Monika Švábová, kterou diváci znají z komedií, dramat i pohádkových titulů. Švábová tvoří už více než půl století pár se svým kolegou Pavlem Pavlovským. Jejich vztah začal právě mezi kulisami divadla a dodnes patří k nejstabilnějším divadelním manželstvím v Česku. Mezi další výrazné tváře patří Matyáš Darnady, Martin Stránský či Zuzana Ščerbová.

Plzeňské divadlo je nejen uměleckou institucí, ale i aktivním hráčem na kulturní mapě města. Od roku 1993 spolupořádá Mezinárodní festival Divadlo, který přiváží soubory z celého světa. Pořádá letní prohlídky, tematické výstavy a workshopy, které lákají nové generace diváků.