Bára Basiková: Čas je neúprosný, a přece spravedlivý
Lidé ji znají především jako zpěvačku. V uplynulých desetiletích zažila Bára Basiková (60) úspěch s kapelami Precedens a Stromboli, zazářila v muzikálech Jesus Christ Superstar nebo Kleopatra. Málokdo však tuší, že když Báře bylo devatenáct, napsala příběh o vztahu dvou dívek.
Jak sama tvrdí, v psaní jí šlo o logické pokračování a vyústění její literární tvorby, která začala už v jejích pěti letech. Kniha Rozhovory s útěkem vyšla v roce 1990, což prý nebyl vůbec účel jejího psaní. Text si totiž tvořila jen sama pro sebe, pro ten pocit, jestli to dá, jestli se jí to povede. Příběh ji totiž zachycuje takovou, jaká byla a jaká už nikdy nebude.
Úryvek: "Čím větší láska, tím větší strach a bolest. Směje se. Měří sto sedmdesát centimetrů. Jmenuje se Anna. Už vůbec není, už dávno neexistuje. Je někdo úplně jiný, jenom to jméno a vlasy má pořád stejné. Její současný život není život, až na těch pár chvilek, kdy bývá ráda. Sama sebe předstírá. Blaho lásky trvá jen okamžik. Smutek lásky celý život. Chce, neví co, jde, neví kam. Teď jí musíš říct, že zůstaneš. Teď jí musíš říct, že odejdeš. Nikdo na světě přece nesmí být sám."
Když řeknu Rozhovory s útěkem, co mi k tomu řeknete?
Román, který jsem napsala v devatenácti. Od dětství jsem psala, ale až v devatenácti jsem si chtěla zkusit napsat opravdovou knihu.
Vaše kniha dostala i divadelní zpracování. Byl to váš sen? A jak jste s tím spokojená?
Nebyl to můj sen, vůbec. Ale ta divadelní adaptace je úžasná a věrohodná. Jde o multižánrovou jevištní adaptaci. ProART Company se v jedné ze svých dramaturgických linií věnuje dramatizování literárních předloh. Dramatizování ve smyslu multižánrového inscenování - propojení pohybu, tance, hlasu, slova, hudby, výtvarného prvku. S tímto přístupem uchopil autor představení Martin Dvořák i mou knihu, kde se jedná o poetický, román s tématem lesbické lásky a milostného hledání mladé dívky. Kniha svou abstraktní formou ve své době zcela vybočovala. Představení je koncipováno pro 4 představitele - vypravěčku, Annu, milenku Kew a muže.
Psát knihy jste chtěla vždy, nebo se to tak nějak samo vyvrbilo?
Knihy asi úplně ne. Ale psaní mě odjakživa bavilo a naplňovalo. Psala jsem povídky, fejetony, poezii.
V roce 2021 vám vyšla další kniha. Když skočíš, já taky. Zní to trošku depresivně. O čem je?
O strašné a nesmyslné době covidové. O tom, co se dělo kolem mě a jak jsem to období vnímala já a moje rodina.
Letos v únoru jste oslavila kulatiny. Jak vnímá umělkyně jako vy čas a věk?
Asi jako každý člověk. Čas je neúprosný, a přece spravedlivý. A záleží na každém z nás, jak s ním naloží.
