Andrea Růžičková: Odloučení si s manželem dopřáváme jako psychohygienu

Herečka Andrea Růžičková (39), která se do širšího povědomí dostala díky hlavní roli v seriálu Vyprávěj, se s rodinou odstěhovala z Prahy a do hlavního města přijíždí pouze za prací. Jak jí vyhovuje život na vesnici a co na mediálně známou rodinu říkají sousedé?

Stavení na vesnici jste si pořídili jako dům či chalupu?
To byla taková velmi silná intuice. Věděla jsem, že něco musíme udělat, že to v bytě nezvládneme. A vzhledem k tomu, že jsou ceny bytů v Praze šílené, jsme se rozhodli, že půjdeme mimo Prahu, abychom nebyli otroci vysoké hypotéky. To podle mě nemá smysl. Sami jsme nevěděli, jak to bude, a ono se to nějak samo vykrystalizovalo tak, že děti už i do školky chodí na vesnici. Jsme tam moc spokojení a šťastní, opravdu nám vůbec nic nechybí.

Herecký život je velmi náročný, často vstáváte třeba ve čtyři ráno, abyste byli v šest na place. Jak to jde skloubit s dojížděním?
Když je to nutné, většinou přijedu den předem večer, vyspím se v bytě a pak normálně funguji, takže to jde skloubit bez problémů. Navíc si to upřímně užívám. Mám svůj osobní prostor, čas pro sebe. Tato krátká odloučení si s manželem dopřáváme jako psychohygienu. V bytě se můžeme potkávat i s jinými dospělými lidmi, můžeme vést i trochu intelektuální rozhovory a vždy si tyto chvíle užijeme každý sám, přesně jak potřebujeme. Je to vlastně značka ideál a je opravdu skvělé mít takovou možnost.

Pro obyvatele vesnice to muselo být překvapení, když se k nim do sousedství přistěhovala známá herečka. Už jste si našli přátele?
Máme tam už spoustu kamarádů! Pro někoho to možná překvapení bylo, ale určitě z toho nikdo nebyl šokovaný. Všichni jsou moc milí. Za celou tu dobu jsme se nepotkali s nikým nepříjemným ani dotěrným. Všichni si tam velmi hezky udržujeme jisté hranice, které všichni pochopili, ale zároveň jsme k sobě přátelští.

Jaké hranice máte na mysli?
Podle mě je nutné si v každém vztahu vytyčit hranice. Ať už se jedná o vztah matky s dítětem, nebo partnerský vztah, i ve vztahu s kamarády a sousedy je to důležité. Každý má tyto hranice jinak, takže jde o to vzájemné cítění. Někdy to pak může vypadat tak, že k vám chodí soused třikrát denně na kafe, což už je na vás třeba moc. Vždy je super s každým pokecat, ale všeho s mírou.