Petr Kolář: Jsem milosrdný táta

Zatímco pro někoho život s příchodem padesátky končí, pro někoho naopak začíná. A právě ke druhému pozitivně smýšlejícímu táboru lidí se hrdě hlásí Petr Kolář (50), který nejenže má už teď plnou hlavu plánů na další rok, ale krev do žil mu vlévá i jeho krásná mladá přítelkyně Lenka (28), s níž si užívá bezstarostných volných chvilek. A když má navíc poblíž i své dva syny, je úplně nejšťastnější.

Letos jste oslavil padesátku. Byla pořádná rockerská oslava?
Oslava byla, ale jen s rodinou a pár nejbližšími, takže to nebylo úplně jako zamlada. Spíš jsme si povídali. Rodinu tak často nevidím. Ale s kamarády také lehký mejdánek proběhl, to zase ne že ne. (smích) Ale popravdě ono v těchhle letech není co slavit. A bude hůř!

Opravdu? Takže byl potřeba třeba nějaký refresh?
To zase ne. Já se udržuju v průběhu celého roku. Myslím, že to potřebuje každý, ať už dělá jakoukoli práci. V těch padesáti je to důležité. Tím spíš když má člověk nějaké neřesti. Já mám rád alkohol a kouřím. Ale vím, kde je moje míra. Vykouřím tak šest cigaret denně. Není to sice moc, ale stejně se mi hůř dýchá.

A co vy a sport?
Snažím se v rámci času. Posilovna, kolo, několikrát týdně tenis s kamarády a v zimě lyže a snowboard. Já jsem takový snowboarďák. (smích)

Jsou nějaké činnosti, kterým se musíte vyhýbat? Kdyby se vám něco stalo, tak jste vlastně jakožto zpěvák a muzikálový herec bez práce...
To je pravda, ale na to já nemyslím. To bych nesměl dělat nic. Ani vycházet z domu. Musel bych se omezit jen na sezení u televize.

Vnímáte životní jubileum jako mezník?
Jeden můj kolega zpívá v písničce ‚už je čas se hnout', takže já to beru jako odrazový můstek k další etapě, od které očekávám jen to nejlepší. A myslím, že k tomu mám i našlápnuto. Dělám nové písničky, chci vydat desku, přicházejí nové nabídky a výzvy... A to je to, co nás drží nad vodou. Člověk zkrátka nesmí stagnovat.

Už tedy nejste ten pařmen, co obráží večírky?
Já jsem ale nikdy neobrážel večírky. To se tak jen povídalo. To je mediální kachna. (smích) Vůbec nejsem ten typ, od toho jsou tady jiní.

Odjakživa k vám patří dlouhé vlasy. Proč jste se zhlédl zrovna v tomhle trendu?
Vlasy mám dlouhé už odmala. Jako hudební vzor jsem měl tenkrát Beatles, kde byli všichni dlouhovlasí. Strašně se mi líbila jejich poslední deska Abbey Road, kde byli na obalu všichni zarostlí. Pro nás to byla tenkrát velká změna, co se vzhledu i muziky týče. Do té doby jsem nikoho takového neviděl. Nastartovali novou éru nejen imageově, ale i hudebně. Všichni jsme chtěli být jako oni. A mně to vydrželo dodnes. Já to prostě miluju. Jednou se nejspíš nechám zarůst celý. (smích)

Co by se muselo stát, abyste se nechal ostříhat?
Třeba nějaká výzva nebo skvělá filmová nabídka. Ale já to zase tak moc neřeším, to jen tak vypadá. Vlasy zatím jsou. Až nebudou, bude něco jiného

Máte jednu dospělou dceru a dva malé syny. Jaký jste táta?
Kluci už také nejsou úplně malí. Peťovi bylo letos patnáct, to už je samostatná jednotka. Puberta v plném proudu. A ten mladší je v druhé třídě. S kluky vycházím jako kámoš. Byl jsem vychovávaný stejně, i když tenkrát byla jiná doba a z tatínka jsem měl větší respekt než oni teď ze mě. Přijde mi to lepší cesta než jim něco přikazovat. Sice zlobí, jako jsem zlobil já, ale já je za to netrestám. Jsem milosrdný táta.

Celý rozhovor najdete v aktuálním čísle časopisu SEDMIČKA!