Olga Sommerová prozradila, co si myslí o Martě Kubišové. Budete koukat!

Dokumentaristka Olga Sommerová (64) má na svém filmovém kontě další skvost, který už za pár dní spatří světlo světa. Tentokrát si do svého hledáčku zadala zpěvačku Martu Kubišovou (71), kterou obdivovala již mnoho let. V krátkém rozhovoru prozradila, čím jí známá zpěvačka vlastně zaujala a co si o ní myslí.

Proč jste si pro svůj další film vybrala právě osobnost Marty Kubišové?
"Martu Kubišovou miluju od svých mladých let, její elpíčko Songy a balady jsem v šedesátých a sedmdesátých letech poslouchala pořád dokola. Když bolševici v roce 1970 zakázali Martě zpívat, nesla jsem to v beznadějných sedmdesátých letech jako další ránu svobodě a pamatuju si, že jsem trpěla tíživou společenskou depresí, i když jsem studovala na jakémsi ostrově svobody, kterým tehdy FAMU byla. Já obdivovala dvě zpěvačky - Martu Kubišovou a Hanu Hegerovou, obě pro mě představovaly vrchol tohoto hudebního žánru. A když Marta podepsala Chartu 77, moje úcta k ní ještě vzrostla. Možnost natočit o Martě životopisný film je pro mě pocta, protože v její osobnosti se potkávají dvě nejdůležitější komponenty lidského charakteru - vysoká umělecká profesionalita a integrita osobnosti - stát za svou pravdou a nenechat se ďáblem nalákat na pohodlnou cestu za cenu ztracené sebeúcty."

O Martě Kubišové je známo, že nevyhledává publicitu, bylo těžké ji k natočení celovečerního dokumentu přesvědčit? A bylo pak snadné ji přimět k tomu, aby se ve filmu "otevřela" tak, jak dokumenty žádají?
"Marta, které například Bruno Coquatrix jako skvělé zpěvačce nabídl angažmá v pařížské Olympii, nikdy netrpěla slavomamem. Světská sláva pro ni byla to poslední, co ji zajímalo. Myslím, že kdyby nebylo přímluvy jejího blízkého kamaráda, ředitele divadla Ungelt Milana Heina, že by se mi asi zdvořile omluvila. A nutit Martu k otevřenosti vskutku nebylo nutné, Marta je upřímná autentická bytost."

Překvapila vás Marta Kubišová něčím?
"Martu jsem znala, před pěti lety jsem s ní natáčela dokumentární triptych o mluvčích Charty 77. Jako mluvčí nahradila Václava Havla, kterého komunisti zavřeli na čtyři roky do vězení.
A čím mě Marta překvapila? Za prvé svým smyslem pro humor. A za druhé tím, s jakou pokorou, ale i vzdorem nesla zákaz zpívání, který přišel v jejích sedmadvaceti letech ve strmém kariérním vzletu. Marta umí přijímat osudové pohromy jako málokdo. Nesrovnatelně bolavější a více zraňující pro ni byl porod mrtvého dítěte doprovázený klinickou smrtí, který se udál dva roky po násilném ukončení její kariéry."

Ve filmu vystupuje Aneta Langerová, která s Martou Kubišovou dokonce nazpívala píseň pro tento film. Jak došlo k tomuto spojení?
"V době natáčení filmu vznikal v divadle Ungelt muzikál libretistky Marty Skarlandtové a skladatele Karla Štolby o baronce Sidonii Nádherné Touha jménem Einodis. Hlavní postava Sidonie byla ztvárněna dvěma zpěvačkami, zralou Martou a mladou Anetou. Napadlo mě, že Anetě je právě sedmadvacet let, tedy tolik, kolik bylo Martě, když jí zakázali zpívat. Proto jsem inspirovala vznik písně, která je dialogem těchto dvou profesních kolegyň na téma Martina dvacetiletého nuceného mlčení."

Nedávno jste natočila dokument o Věře Čáslavské s názvem Věra 68, jde o portrét slavné sportovkyně. Jsou si tyto dva filmy něčím podobné?
"Nevím, jestli je to náhoda nebo nenáhoda, ale Věra a Marta mají podobný osud.
Obě se narodily v roce 1942, obě byly miláčkem národa, měly za sebou hvězdnou kariéru a v sedmadvaceti letech je srazila pookupační normalizace. Místo vděčnosti nastoupil trest. Věra myla baráky, Marta lepila pytlíky. Obě tyto krásné ženy, které pro vlast něco znamenaly, Věra reprezentací na mexické olympiádě v roce 1968 a Marta v témže roce jako interpretka protiokupačního protestsongu Modlitba, řekly ďáblovi NE a v tom NE vytrvaly až do revoluce roku 1989. Tehdy obě vystoupily na balkon Melantrichu a národ je vítal jako hrdinky.
Natáčet filmy o takových lidech, kteří si zachovali svou integritu a dali národu na vědomí, že je možné se násilí postavit za každou cenu jen proto, že nejsou ochotni lhát, je pro mě velká čest a taky důvod, proč točím filmy."

Olga Sommerová se narodila 2. srpna 1949 v Praze. V roce 1977 absolvovala FAMU - katedru dokumentární tvorby. V letech 1991-2002 vyučovala na pražské FAMU, od roku 1994 vedla osm let katedru dokumentární tvorby. V roce 1995 byla na základě habilitační přednášky Dokumentární film - má láska jmenována docentkou. Od roku 2005 do roku 2009 vyučovala jako mimořádná profesorka na Akademii umění v Banské Bystrici. Natočila přes sto dokumentárních filmů, za něž získala čtyřicet cen na domácích a mezinárodních filmových festivalech.  Ve svých filmech se zabývá sociálními tématy a mezilidskými vztahy, později pak i významnými osobnostmi a fenomény společenského a uměleckého života, feminismem a nedávnou historií naší země. Na základě úspěšného filmu O čem sní ženy vydala tři stejnojmenné knihy rozhovorů a knihu O čem sní muži, které se staly bestsellerem.