Nechce se nám přestat, říkají Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř

Napsali spolu 420 písniček, většinou pro děti. Jak se rodí hity, které si zpívá několik generací? Co jeden druhému odpouští? Co prozrazují veršem "Ani k stáru nemám o životě páru, třebaže jsem dosti sečtělý"? A proč v 69 a 79 letech pořád jedou naplno?

Původními profesemi jste učitel a dirigent, to bývají dominantní typy. Kdo velí ve vaší dvojici?

Zdeněk: Ty jsi dirigent?
Jaroslav: Vystudoval jsem dirigování. Dopouštím se ho jen při natáčení scénické muziky, a když do pořadu Hodina zpěvu točíme písničky s dětským souborem Sedmihlásek.
Zdeněk: To diriguješ i mě a já jsem za to vděčnej, že mi dáváš nástupy. Jinak mě Jarda nediriguje a já ho neučím. Dlouholetou spoluprací jsme došli k závěru, že pokud se písnička, kterou děláme, nelíbí oběma, nepřijde na veřejnost.

Nenutí vás učitelské povolání v textech mentorovat?

Zdeněk: Učitel, když se něco dozví, má potřebu to sdělit jiným a je pyšný, že to umí sdělit tak, aby tomu rozuměli. A taky dává rady do života.
Jaroslav: Zdeněk je strašně pečlivej člověk, to má asi z učitelování. Když jsme dělali písničku Severní vítr, přečetl asi deset knížek o zlatokopech.
Zdeněk: Dvě.
Jaroslav: Ale informací jsi měl jako z deseti. Ve druhé sloce měl verš "jsem na špatném dílu a nenajdu žílu", já jsem se ptal, co to je díl a žíla? Pak zaplaťpánbůh vymyslel "už zarůstám vousem a vlci už jdou sem".

Jak probíhá jejich spolupráce, kvůli čemu se dokážou pohádat nebo proč Uhlíře vyhodili z Divadla Járy Cimrmana a spoustu dalších informací se dočtete v rozhovoru s oběma pány v novém čísle týdeníku INSTINKT.