Na herce musí být maximální přísnost, říká režisér Vojta Kotek

Po prvním vzájemném setkání se v šatně kolegů jen nevěřícně ptali: "Kdo to, proboha, je?" Jednomu bylo tenkrát deset, druhému šestadvacet, přesto ten mladší svého hereckého kolegu už tehdy drze komandoval. Od té doby se vlastně nic nezměnilo - i dnes, když Vojta Kotek režíruje svůj první film, diriguje na place Marka Taclíka. Alespoň v jednom se už teď shodnou - ten druhý není zas tak velký bídák, jak si kdysi mysleli.

Desetiletý Vojta režíroval před patnácti lety tehdy šestadvacetiletého Marka, jeden byl dotčen, že ho dirigovalo drzé dítě, zatímco druhý se rozčílil, že byť dospělý, ten herec neuměl mluvit. Tak proč jste se pustili do divadelního představení Padesátka?

Vojta: To je moje chyba. Chtěl jsem si zkusit divadelní režii. Hra Petra Kolečka s názvem Padesátka se mi líbila, a navíc jsem měl pocit, že herci jsou lidi, se kterými se dá normálně mluvit, tím spíš, že tohle byli moji kamarádi. Myslel jsem si, že si o tom představení pěkně popovídáme a pak ho tak nějak příjemně a v poklidu nazkoušíme. Velice brzy jsem zjistil, že všichni herci jsou strašný vořežpruti, na které je třeba neuvěřitelná přísnost. Alespoň jsem ovšem zjistil, jaký jsem vořežprut já, když sám hraju.

Marek: Škoda, že jsem nikdy nerežíroval, třeba bych taky konečně zjistil, jaký jsem jako herec vořežprut.

Vojta: To ti můžu říct, kvůli tomu nemusíš režírovat.

Jak se dokáží Marek Taclík a Vojta Kotek navzájem špičkovat, jak popisují vzájemnou spolupráci a spoustu dalších informací ze zákulisí se dočtete v dvojrozhovoru v novém čísle týdeníku INSTINKT.