Michal Prokop o cenzuře: Holka z diskotéky měla potíže

Dělat v komunistické éře bigbít nebo rhytm'n'blues, byla skutečně makačka. I když si představitelé režimu časem zvykli, že něco takového existuje, přišly problémy s texty a někdy stačilo málo, jak si pamatuje Michal Prokop (70).

Prosadit se za komunistů v undergroundu, to chtělo dost odvahy a houževnatosti. Když už se stalo, že cenzoři odsouhlasili formu, nemusel projít obsah nebo taková maličkost jako obyčejný obal desky.

"Problémy byly vždycky se vším. Texty schvalovaly textové komise, Kolej Yesterday překvapivě nikdo neřešil, ale zasekli se na obale. Původní návrh Karla Halouna neprošel, on se naštval a prohlásil: ‚Tak tam nebude nic, bude to bílý.' Nakonec se ukázalo, že to bylo lepší než jeho původně chystaný obal," vzpomínal zpěvák a skladatel.

Jindy zase nastaly potíže jiného druhu. "Pamatuju si na další komplikace, třeba na následujícím albu Nic ve zlým, nic v dobrým. Jelikož měl v té době zákaz Vladimír Merta, musely jeho písničky ven. Pak ho zas povolili, tak jsme to dodatečně vydali na singlu. Nelíbila se ani skladba Než přijde dcera z diskotéky, což byla taková milá, nevinná písnička. Páni cenzoři se ale zasekli na tom, že »holka měla měsíčky«. Na druhou stranu ale třeba povolili ten Mertův text Snad nám naše děti prominou, což je podle mě na svou dobu docela síla. Ale to už byl osmdesátý devátý a bylo jasné, že režim ztrácí dech," popisoval dnes už jen obtížně představitelné handrkování s cenzory Michal Prokop.

Celý rozhovor s Michalem Prokopem, který dnes slaví své sedmdesáté narozeniny, si můžete přečíst v aktuálním vydání magazínu INSTINKT.