Marcela Březinová: Je strašně důležité odpustit

Když jí bylo dvacet, vzala si život její maminka. Před šesti lety dobrovolně odešel z tohoto světa její manžel Zdeněk Švarc (†57). Marcela Březinová (56) už oběma odpustila a jde dál. Má radost z dětí Jana (24) a Vandy (21) a těší ji, že i po sedmatřiceti letech na hudební scéně dělá její zpívání lidem radost.

Marcelo, nedávno jsme v SEDMIČCE psali, že máte nového přítele. Řeknete nám k tomu víc?
Vždyť bez chlapů to nejde! Je mi s nimi dobře. Přátelím se s jedním mužem, ale není potřeba to ventilovat. Já si myslím, že to není důležité. Soukromí si chráním.

Je mladý, či starý?
To u mě nehraje roli. Podle mě je důležitý humor a sdílení, a jestli je mu dvacet nebo sto dvacet, je úplně fuk. Jasně že jde o chemii, ale taky o to, abyste si pak měli u snídaně o čem pokecat.

Můžete aspoň prozradit, z jakého oboru váš přítel je?
To neřeknu ani náhodou!

Vdávala byste se, kdyby vás požádal o ruku?
Nevím, ale já ten papír k ničemu nepotřebuju. Já potřebuju to sdílení, dobré popovídání si, to je pro mě strašně důležitý.

Bylo pro vás těžké otevřít se po té tragédii novému vztahu?
To víte, že člověk pořád srovnává. Se Zdeňkem jsme byli spolu dlouho a dlouho jsme se znali ještě před svatbou, takže je to logické. Ale je to špatně. Musíte být otevřená, ale já jsem v tomhle stará škola, to je peklo.

Takže se necháváte dlouho dobývat?
Hm... (smích)

Před měsícem, přesně 22. července, to bylo šest let, co si váš manžel vzal život...
To datum nikdy nezapomenu.

Jste s tím už srovnaná?
Ne, ale jsem ráda, že jsem ten večer zpívala.

A co byste dělala, kdybyste žádné vystoupení neměla?
Nevím, třeba bych byla s přáteli.

Být sama byste nezvládla?
Přece jenom je to už šest let, ty hrany se trochu obrousily. Nikdy na to ale nezapomenete, je to kráter jako sviňa. Kdybych neměla veřejné vystoupení, zazpívala bych si třeba v lese.

Brala jste v té době prášky na uklidnění?
Ne, pila jsem chardonnay. (smích) Sklenička s přáteli vám pomůže daleko víc než nějaká chemie. Víno v rozumné míře, pokec s přáteli, příroda - to je nejlepší lék. Já jsem totálně proti práškům. Nebrala jsem je, ani když spáchala sebevraždu moje maminka. Léčím se hudbou. Fakt jsem strašně ráda, že můžu dělat to, co výsostně miluju. Zpívání je nejlepší meditace na světě, nejlepší sdílení radosti, pocitů a energie. Na jevišti si vyřešíte všechno.

Připomínáte si v některých chvílích Zdeňka?
Pořád. My jsme byli tak spojeni, že není den, kdy si na něj nevzpomenu. To nejde. Ušli jsme spolu opravdu velký kus cesty. Zdeněk mi složil písničku Duha, Ivan Hlas k ní napsal krásný text, tu jsem dlouho nemohla zpívat. Až na svých třiapadesátých narozeninách jsem Petru Ožanovi řekla: 'To je tak nádherná věc, já bych ji tak ráda zase zpívala...ʻ Nejdříve jsem si ji jenom zkusila, večer jsem ji dala a od té doby ji už zase můžu. Je to další krůček, který vás vede po schodech nahoru.

Vyčítala jste v duchu manželovi jeho odchod? Přece jenom vás tady zanechal se dvěma dětmi bez slůvka vysvětlení.
To víte, že vámi proběhnou všechny emoce. Ale ono je strašně důležité odpustit. Já jsem si dokonce koupila knížku Havajský rituál odpuštění. Je to taková malinká brožurka, úžasná věc. Ona ta naštvanost je vlastně agrese. Je důležité dát se do klidu, odložíte si tím kufry starostí. Beztak to už nezměníte. Ale já stejně věřím, že tady někde je, že na nás kouká a nějakým způsobem nás ochraňuje.

Máte pocit, že i vaše děti se už se vším srovnaly?
To nevím, nemůžu mluvit za ně. Je to strašně těžké, ale pomáháme si navzájem.

Už se ví, proč to udělal?
To se neví doteďka. Ono ani nemá smysl to řešit, protože stejně ten život nevrátíte. Fakt je důležité odpustit a zklidnit se.

Celý rozhovor s Marcelou Březinovou najdete v novém čísle časopisu SEDMIČKA!