Lucie Bílá: Od metalu k metálu

Od prezidenta nedávno dostala medaili Za zásluhy a nově hraje Morticiu v muzikálu The Addams Family. Obojím si vysloužila jak uznání, tak zlou krev. "Ať udělám cokoli, vždycky někdo křičí. Dobře mi tak, nemám být tak vysoko," říká Lucie Bílá. Mluví také o adopci, nevěře i chystaném návratu k metalu.

Jak jste se cítila 28. října na Pražském hradě?

Byl to pro mě nejkrásnější den letošního roku. Od rána jsem měla pocit, jako kdybych se chystala na svatbu: zasedací pořádek, protokol, letáčky, kde máme kdy být, jak se máme chovat. Vzala jsem si tam zásadní muže svého života: tatínka, syna, partnera, bratra, ale taky manažera, roadmanažera a fotografa, protože jsou v mém týmu spoustu let. Potřebovala jsem je mít je u sebe. Bylo to krásný. Cítila jsem... nevím, krásnou pokoru v sobě. A bylo to velký. Hradní stráž, hudba, prostředí, lidi nejlepší z nejlepších, špičky ve svých oborech. Zároveň jsem věděla, že přijdou i negativní reakce. Ale ty byly i loni, když jsem vyznamenání nepřijala.

Proč jste se tak loni rozhodla?

Když za mnou přišel vyslanec z Hradu, úplně se mi zatočila hlava. Měla jsem pocit, že je to moc velké, že si to nezasloužím, že tu medaili neunesu. Odmítla jsem velmi potichu, vědělo to jen pár lidí okolo mě. Všichni do jednoho mi řekli, že jsem se zbláznila. Že jsou věci, které se neodmítají, a jestli mi hlava státu chce dát vyznamenání, mám to přijmout. Teď se zase lidi zlobí, že jsem vyznamenání přijala. Já si nevyberu. Mohl mě zachránit jedině pan prezident, kdyby mě přehlídl jak placatej kámen.

O čem snila ve dvaceti, jak mluví o všech svých mužích nebo jestli se umí opít, se dočtete ve velkém rozhovoru v aktuálním čísle týdeníku INSTINKT.