Vladimír Brabec: Za Zemana jsem dodnes bitý

Drtivá většina lidí ho má spojeného s jedinou rolí, a to hlavního představitele z legendárního seriálu Třicet případů majora Zemana. Vladimír Brabec (80) za sebou má ale ohromnou paletu rolí, které si vyzkoušel - ať už v televizi, ve filmu i na divadle. Nesmazatelnou stopu po sobě Vladimír Brabec zanechal také v dabingu, což uznala i odborná porota, která mu udělila dokonce dvě ocenění Františka Filipovského. Ne vždy to měl ale představitel seriálového Honzy Zemana jednoduché...

Jak jste se vůbec dostal k natáčení majora Zemana?

Jednoduše mi zavolali z redakce brannosti a bezpečnosti Československé televize, že pro mě mají nabídku. Když mi vyložili, o co jde, tak jsem si říkal, že to je ohromné a krásné. Když se to potom rozjelo, už nebylo úniku, ale abych pravdu řekl, tak se mi ani nechtělo uniknout, protože to byla skvělá práce. Lidé okolo byli ohromní, režisér byl báječný a rozuměli jsme si. Byl jsem jako ryba ve vodě, i když to byla dřina. Denně jsem vstával v šest ráno, abych se vrátil v osm hodin večer domů ze šichty a znovu se učil texty na druhý den. Když jsem nastudoval scénář, mohl jsem požadovat určité změny, případně i vypuštění určitých věcí. Vždy tomu ale předcházela konzultace s režisérem, kterému jsem to musel zdůvodnit. On mi kupodivu v devadesáti procentech případů vyhověl, čemuž jsem byl rád. A škrtali jsme věci, o kterých by se dnes moc dobře nepsalo. Typickým byl například rok 1968, kdy jsem se jich ptal: ,A co s tím chcete dělat, to chcete, abych ty tanky vítal s kyticí v ruce?ʻ A oni, že ne, že to mají vymyšlené úplně jinak, ať se nebojím. Nakonec to šoupli do toho svého prostředí, tak jako se toto dělo v jiných úřadech a podnicích. Nám tím spadnul kámen ze srdce, protože to bylo to nejjednodušší, co se dalo v roce 1968 udělat, a on v seriálu odplynul.

Napadlo vás někdy, že vás ta role zničí?

Když bylo hotových asi prvních osm dílů, potkal jsem Františka Filipa a Láďu Opletala, mé staré dobré kamarády. Měli jsme chvilku čas, tak jsme si povídali. Dodnes si z toho rozhovoru pamatuji větu: ,Vláďo, ten seriál tě zničí.ʻ Já byl tehdy rád, že jsem měl práci, ale je pravda, že už za bolševika mě ten seriál zničil. Strčili si mě do jednoho šuplete a nedostával jsem role, které bych normálně dostával a hrál, kdybych neudělal Zemana. Zahrál jsem si ještě tak v pohádce, ale ve filmu jsem si už nezahrál a televize mě nebrala. Zkrátka jsem dostával do držky od pravičáků, kteří mi nadávali, že sloužím bolševikům. A pozor, přišla revoluce - a bylo to to samé, jen v opačném gardu. Od tvrdých levičáků jsem dostával hanobící dopisy, že jsem kur٭a, že jsem zradil, že jsem dostal zadarmo byt a spousty dalších nesmyslů. Zaplať pánbůh, všechno se to přehnalo a je klid. Dnes občas přijde malá role a jsem za ni rád, protože už bych velkou roli nezvládl. Svou práci odvedu a je mi to příjemné. Ale ano, byl jsem a ještě stále jsem za ten seriál bit.

Honza Zeman se pro vás stal do jisté míry osudný, protože jste se dostal do určité škatulky, ale pomohl vám někdy třeba při kontaktu s dopravní policií?

Ale to víte, že ano. Stejně jako jiní kolegové, kteří natáčeli něco z prostředí, se kterým se mohli lidé ztotožnit. Například když došlo na běžnou dopravní kontrolu, tak jsem byl ušetřen, a když mě poznali, pustili mě.

Celý rozhovor najdete v aktuálním vydání časopisu SEDMIČKA.