Jitka Asterová o mužích: Nechci blba a nechci nabubřence

Jitka Asterová (58) za rok a půl oslaví životní jubileum, ale to by jí nikdo nehádal. Vypadá pořád skvěle, je dobře naladěná, usměvavá a ráda se směje. Co nového ji čeká, má snad na dohled nějakého nového partnera a co si myslí o svých dětech? To SEDMIČCE prozradila v exkluzivním rozhovoru.

Jitko, jak se momentálně máte a co vás nejvíce zaměstnává?
Mám se, pokud to mohu říct nahlas, dobře, jsem spokojená, ale mám se poněkud rychle. Do toho řeším různé architektonickostavební záležitosti. Své povolání jsem ale rozhodně nezměnila.

Souvisí to tedy s tím, jak jste se nám nedávno svěřila, že chystáte stěhování. Co vás k tomu přimělo?
Já jsem se rozhodla přesídlit proto, že jednak je syn dospělý a jednak žít s osmnáctiletým chlapem je už takové divné. Nechci, aby to byl nějaký mamánek. Ale prostě situace mi to dovolila. A stěhuji se tak, že budeme bydlet každý zvlášť, ale přitom vlastně spolu. Přesunu se totiž jen v rámci jednoho domu. O patro výše a hlavně konečně budu mít terasu.

Byt, který se vám upravuje, jste si navrhovala a vymýšlela sama, nebo jste měla architektku?
Já jsem spíš taková »architetka«. Když mně někdo ukáže plány a začne mi to vysvětlovat, odcházím. Já se v tom zkrátka ztrácím a neumím se v tom orientovat. Takže jsem si vzala architekta, kterému jsem se představila jako Jitka Asterová, blond, a vždy když udělal nějaký návrh a pak odešel, musela jsem s těmi návrhy jít do toho prostoru, abych si to uměla představit. V těch plánech jsem se moc nenaučila orientovat dodnes. Nicméně vím spoustu nových pojmů. Třeba co je nika, spárořez a další věci. Člověk stále něco objevuje...

V tom novém bytě budete bydlet sama, nebo k novému bytu přijde i nový muž?
Já si tam nechci brát nic z minula. (smích) Byt je udělaný tak, že nepočítám s tím, že by se tam někdo se mnou hned stěhoval. Ale bude udělaný tak, že ta možnost tam vlastně je... co kdyby, že? Budu to velmi zvažovat. Každému sice říkám, že budu mít nový byt, přitom ho ale budu s každým tak různě kolaudovat. Budu se chlubit a užívat si, že je nový, že jsem na něm dělala. Neplánuju to ve smyslu - teď to bude to hnízdečko, že se tam s někým zavřu. Ne. Udělám takový »open space«, takový byt otevřených dveří. A na to se opravdu moc těším, protože do stávajícího bytu už nerada někoho zvu, jelikož už to nijak nezvelebuju a v podstatě tu dožívám. Takže má odpověď je, že momentálně neplánuji si v novém bytě natrvalo někoho usadit.

Jaké máte vlastně typy mužů, kteří se vám, bez ohledu na to, zda byste s nimi žila nebo nežila, líbí?
Je strašně zvláštní, jak se věci mění. Když jsem byla náctiletá a »cetiletá«, bylo to tak, že ten kluk musel mít hezké srdce, tak jsme třeba říkali jeho zadečku, nebo takové a takové vlasy, byla jsem spíš na světlé blonďáky. Trochu oplácané, to se mi líbilo. Ale teď jsem zjistila, že vzhled pro mě absolutně není důležitý, ale opravdu. Když chlap o sebe dbá, je čistý a voňavý, nemám vůbec nějaký vyhraněný typ. Ale z čeho jsem opravdu neslevila, to je smysl pro humor... A hlavně já jsem čím dál blbější, proto chci vedle sebe někoho chytrého. (smích) Nechci blba a nechci nabubřence. Musí mít smysl pro humor a charisma, ovšem takové to charisma pro mě, protože mít doma chlapa, který je charismatický pro všechny, to bych se asi užárlila. Mít doma Clooney ho, to fakt ne...

Celý rozhovor s Jitkou Asterovou najdete v novém čísle časopisu SEDMIČKA!