Jiří Vondráček a Hana Sorrosová: S Luckou tvoříme i na dálku

Málokdo možná tuší, že za zrodem úspěchu oblíbené zpěvačky Lucie Vondráčkové (37) a její tety Heleny (70) stojí divácky méně známá, ale o to víc talentovaná manželská dvojice z rodinných kruhů. Hudební skladatel Jiří Vondráček (66) a textařka Hana Sorrosová (58) svoji dceru podporují a spolupracují s ní i navzdory momentální vzdálenosti, která je dělí.

Jaké je to být rodiči Lucie Vondráčkové? Vnímáte, že je vaše dcera populární zpěvačkou?
Jiří: Je to jako být rodiči každého jiného dítěte. Akorát někdo je třeba šikovný operatér, další umí opravovat silnice a naše Lucka hraje a zpívá. My to tak nebereme. Když za námi přijede, tak přijede dcera a jsme šťastní, že je doma.
Hana: A my jsme hlavně rodiči dvou dětí.

Letos je to sedm let, co Lucka žije v Kanadě. Jak jste se vyrovnávali s tím, že odjela?
Hana: Ono nám to už ani nepřišlo. Lucka se nám totiž odstěhovala už asi v šestnácti.
Jiří: Je to tak. Byli jsme na to trošku připravení, protože hodně cestovala už předtím. Třeba odjela na tři měsíce do Anglie, do Německa nebo do Španělska.
Hana: Byla to odjakživa taková trajdalka. Šly jí skvěle jazyky, tak byla pořád na jazykových pobytech.
Jiří: Tak nějak jsme byli zvyklí na to, že tady není. V sedmnácti jsme jí pak dali k užívání ateliér a ona vylétla z hnízda. Začali jsme se potkávat na bázi dobrovolnosti a o to to bylo hezčí.
Hana: Tehdy chodila na konzervatoř a dost oceňovala to, že mohla mít něco svého. Chodila si domů, kdy chtěla, měla volnost.

Svou dceru jste odjakživa podporovali, psali pro ni hudbu a texty. Napadlo by vás někdy, že se jí podaří dojít tak daleko?
Jiří: My jsme o tom nikdy nepřemýšleli. Dělali jsme to proto, že nás to bavilo. Když za námi v těch dvanácti třinácti letech přišla, že by ráda natočila písničku, tak jsme to zkusili. Ale nikdy tam nebyla touha vytvořit z ní někoho slavného. Vždycky to bylo na bázi - teď se nám chce, tak něco uděláme. Záhy dostala nabídku od několika nahrávacích společností, bylo to hned po tom, co s Martinem Dejdarem vystupovala v televizi v nějaké show, a my jsme po zvážení vybrali Tommü Records. A u těch pak vydávala velmi dlouho.

Lucčin bratr neměl nikdy pěvecké ambice?
Jiří: Lucka, když se jako malá holka ztratila v zoologické zahradě, našli jsme ji na pódiu. David by tam nikdy nevlezl. Je introvert. Hrál závodně šachy. Ale baví ho zpívání, a dokonce natočil s Luckou duet. Zpívá opravdu hezky. Zjistil jsem, že má strašně podobný hlas jako já.
Hana: Dáda skvěle zpívá! A má stejnou nedomykavost jako Jirka.
Jiří: Občas si s námi zazpívá s Vokobere. Není to sice příliš často, ale s o to větší radostí. Když byl ve Státech na ročním pobytu na střední škole, zpíval tam ve sboru. Dokonce nám přivezl cédéčko.
Hana: Nejvtipnější na tom celém je, že nechtěl být na jevišti, nechtěl zpívat veřejně, přesto si platil hodiny zpěvu.
Jiří: Vím, že jednou ho moje sestra donutila zpívat v nějakém pořadu v rádiu a on z toho měl málem smrt. Vytáhla ho, nezeptala se ho... Byl z toho dost přepadlý.

Čemu se David věnuje dnes?
Hana: Počítačům, je z něj ajťák.

Kontaktují vás Lucčini fanoušci, když teď žije mimo republiku?
Hana: Vůbec ne, to se všechno soustřeďuje na ni.
Jiří: Má fanklub, který dává fanouškům spoustu odpovědí, takže my jsme zaplaťpánbůh stranou toho všeho. Jsme rádi, že to nemusíme řešit.

Ale Lucčina kariéra šla momentálně trochu stranou, protože se věnuje rodině, ne?
Jiří: My si nemyslíme, že šla stranou. Stranou šla jenom v novinách.
Hana: Jen se prostě teď více věnuje dětem. A to je dobře. Myslím, že se to prolíná a je to nedílná součást života člověka.
Jiří: Vždyť my pořád spolupracujeme, na dálku skládáme. Posíláme si nahrávky.
Hana: Pár textů si navíc začala psát sama, takže mně se i ulevilo. (smích)
Jiří: Ona je strašně pilný člověk. Vždycky když přijedou sem, tak zařídí, aby o děti bylo postaráno a my měli čas na práci. Teď jsme natočili asi pět písniček.
Hana: A když odjížděla, padli jsme vysílením! (smích)
Jiří: A k tomu si ještě našla čas na to přejít asi 50krát pěšky Prahu a krmit třínohou toulavou kočičku z Nuslí od Botiče. Chodila tam každý den... Říkal jsem jí, ať třeba jezdí taxíkem, že toho za ten den stihne víc. Nechtěla. Pros tě ráda chodí.
Hana: Ona je takový 'nerd' svým způsobem. Chodí denně dvacet kilometrů, pořád si to někam štráduje... Každý jsme nějak cáklý. (smích)

Celý rozhovor najdete v novém čísle časopisu SEDMIČKA!