Jiří Lábus: Už jsem si na sebe zvyknul

Jiří Lábus (68) má na svém kontě desítky úžasných rolí ve filmu, televizi i na divadle. Většinou fanoušků je brán především jako komik, ovšem jeho herecké umění je mnohem obsáhlejší. Dokáže zahrát dokonale i roli vážnou, až tragickou. Poslední film, v němž ukázal divákům celou šíři svého talentu, se do kin dostal teprve nedávno, ale už nyní o něm hovoří celé Česko. Je to film originální, působivý, silný. Řeč je o režijním debutu populárního muzikanta a milovníka swingu Ondřeje Havelky, romantickém dramatu Hastrman.

Hastrman je hotov. Jaký byl ale pocit ze scénáře?
Myslím, že taková žánrová kombinace v českém filmu dlouho nebyla. Je to něco mezi hororem, pohádkou pro dospělé a milostným příběhem. Otázka je, jaká z těch poloh ve výsledku převážila.

Ten film se nebojí romantismu, který tu mívá pejorativní příchuť: lidé ho mají spojen se školními osnovami, obrozenci, červenou knihovnou... Vy se k vypjatým romantickým emocím stavíte jinak?
Český národ rád věci shazuje. Třeba Poláci jsou v tomhle daleko srdečnější a přejatých extrémních věcí se nebojí, ani ve filmech. U nás se vše musí trochu shodit. Alespoň takový mám z naší nátury pocit.

V Hastrmanovi hraje důležitou roli lidová kultura. Rezonuje ve vás jako v rodilém Pražákovi?
Jestli se dají nazvat lidovou kulturou sourozenci Ulrychovi, tak ty mám moc rád, písničky z jejich desky Nikola Šuhaj loupežník si často pouštím. Kolega Olda Kaiser se je dokonce už před lety naučil hrát na kytaru a někdy je společně zpíváme. A pak mám hodně rád Zuzanu Lapčíkovou, která dělá skvělé věci s Jiřím Pavlicou. Z toho mi běhá mráz po zádech.

Měl jste obavy, že Hastrman je celovečerní hraný debut?
Já Ondru dobře znám, vlastně od mládí, kdy nastoupil do Ypsilonky a strávil v ní několik sezon. Znal jsem i jeho rodiče. Paní Libuše Havelková mě učila na DAMU techniku řeči a hlasovou výchovu, hudebního skladatele Svatopluka Havelku jsem zase poznal přes kamaráda režiséra Antonína Mášu.

... s ním jste točil svůj první film.
S ním jsem natočil svůj úplně první film Rodeo a pak ještě Proč nevěřit na zázraky, krásný příběh, který bohužel bolševici zničili přestříháním. Máša byl ohromnej člověk. Párkrát jsme spolu měli možnost sedět právě s panem Svatoplukem Havelkou, jenž psal úžasnou vážnou muziku a hudebně doprovodil řadu vynikajících filmů - třeba Všechny dobré rodáky. Hudebnost Ondra zdědil po rodičích, paní Havelková krásně zpívala! Ondra to má v genech; mně se líbí, jaký je perfekcionista a jak má muziku ze 30. let, kterou dělá s Melody Makers, dotaženou k dokonalosti.

Jeho práci na filmu jste popsal jako filigránskou.
A skutečně byla. To dokonce, i když bylo na vše neskutečně málo času, čímž trpěl hlavně Karel Dobrý v hlavní roli. Vůbec jsem neměl pocit, že Ondra točí svůj první hraný film.

Kolik času zabral vám?
Dohromady deset dní v různých ročních obdobích.

Ptám se proto, že jste extrémně pracovitý. Jen letos má premiéru šest filmů, kde hrajete.
Ale třeba Kluci z hor se natáčeli už předloni v létě, teprve teď se dostávají do kin. Hastrman se točil v různých obdobích a Švankmajerův Hmyz loni v lednu a únoru.

Máte ještě televizní Dívku za zrcadlem režisérky Andrey Sedláčkové...
Ta mě příjemně překvapila! Scénář mě úplně nepřesvědčil, ale když jsem vše viděl hotové, líbilo se mi dílko po všech stránkách.

Nebojíte se na sebe dívat?
Mně už je osmašedesát, já si na sebe opravdu už trošku zvykl.

Celý rozhovor s Jiřím Lábusem najdete v aktuálním čísle časopisu SEDMIČKA!