Moderátor, herec a dabér Jiří Krampol (79) oslaví již za pár měsíců jubilejní osmdesáté narozeniny. Jak vzpomíná na své největší úspěchy, jak se daří jeho manželce Hance (56) a jak se mu bydlí v novém bytě, do něhož byl donucen se odstěhovat? To a mnoho dalšího prozradil ve velkém rozhovoru exkluzivně pro týdeník SEDMIČKA.

Jirko, dlouhou dobu jste byl spjatý s televizí Barrandov. V jaké fázi je vaše spolupráce nyní?
Dělali jsme pořad Nikdo není perfektní, ten jel vždy třeba půl roku pak byla pauza, bylo natočeno dopředu, ale nikdo mi nikdy neřekl, že by se pořad rušil. Ale zároveň mi nikdo neslíbil, že se to bude dělat dál, takže já nemám pocit ukřivděnosti. Jsem vděčný televizi Barrandov, že mi otevřela náruč a dala mi šanci.

Vždyť jste s tím pořadem spjatý!
To je pravda. Vezměte si, že jsem natočil 568 dílů na Primě, asi 180 dílů na Relaxu a na Barrandově okolo 55 dílů. To je přes 800 dílů! I když se ten pořad už nedělá, stále ho opakují. Tři televize ho stále vysílají, ráno - večer. V jednom týdnu šel dokonce jedenáctkrát.

Máte z repríz nějaké peníze?
Bohužel nemám. (smích)

Když si vezmu 800 dílů krát dva hosté, to je 1600 hostů. Je někdo, koho si považujete, kdo vám utkvěl v paměti?
Mezi nejlepší řadím Radima Uzla, ten tam byl dohromady sedmkrát, pak Štefana Margitu, to málokdo ví, že takto výborný zpěvák je navíc ohromně vtipný. Lucie Bílá, skvělá zpěvačka, to každý ví, ale také má výborné kecy (smích). Potom Honza Přeučil, Uršula Kluková, Pepík Fousek. Těch lidí je víc. Někdy se diváci domnívají, že když je někdo výborný herec, že nutně musí být vtipný, ale není to pravda. Někdy přijde průměrná herečka a je vynikající a vtipná, a pak přijde vynikající herečka, lidé si myslí, jaká to bude sranda, a já vím, že nebude. Neřekne ani ň.

U kterého dílu jste se nejvíc zapotil?
To bylo u Jirky Kodeta, ten neřekl nic. Nic! Přestože ty historky, které měl a které byly o něm, jsou vynikající a každý se domníval, že to bude strašná sranda. Jenže my jsme se domluvili, že si budeme povídat o jeho dědečkovi Jiřím Steimarovi. No, a když jsme přišli a já povídám: "Tak jak to bylo s dědečkem v Národním divadle, jak hrál v tom melodramatu, jak to prošvihl?" Kodet odpověděl: "O tom bych nerad mluvil..." Kouknul na hodinky a zeptal se, jestli může kouřit. Já mu řekl, že ne, tak on ať teda jdu do pr... To bylo neskutečné, opravdu jsem se zapotil.

Proč pořad Nikdo není dokonalý na Primě skončil?
Asi aby ušetřili, nasazovali to mockrát za sebou, a to jsem pak řekl, že takhle ne. Tady nejde o to, že to nevydržíte, ale říkal to už pan Horníček: "Humor můžete dělat hodinu, jak je něco delší než hodinu, i kdyby to moderovalo pět Vlastů Burianů, tak to prostě nudí!" Je to v podstatě druh estrády, musí být písnička, nějaký kecy, kouzelník. Tak je to pro diváky nejstravitelnější.

Když dávají reprízy, díváte se? Pobavíte sám sebe?
Já se dívám na díly staré patnáct let a víc. Úplně žasnu, co jsem to tam kecal. Vždyť to vůbec není pravda! Nic z toho, co tvrdím, jsem v životě nezažil. I když kecat dvacet let z voleje a povídat, to žádná sranda není.

Takže jste si tenkrát ty historky přikrášlil nebo je kradl?
Každá historka musí mít reálný základ, to je důležité. Nesmí to být jenom vymyšlené, když je to vymyšlené, tak je to blbě. Všimněte si, že vtipy, které jsou na reálném základě, zabírají donekonečna.

Před chvílí jste vzpomněl Uršulu Klukovou. Je pravda, že jste spolu žili?
Uršula, to je moje celoživotní kamarádka. Jak jsem řekl v jednom pořadu: "Není to člověk ani zvíře, není to motýl ani květina, je to Uršula Kluková." To je něco mezi nebem a zemí, úžasný člověk, vždy pozitivní. Když přijde, všude rozsévá dobrou náladu. My jsme spolu kdysi dělali nádherné představení v režii Janka Roháče podle Josefa Kajetána Tyla. Naprosto slabomyslná hra, ale Roháč z toho udělal nádherné představení a my jsme to hráli snad pět let, jak jsme to milovali. Pak jsme šli oba do Semaforu a tam udělali spoustu scének. Naposledy jsme spolu točili Důchodce na poště, a vidíte - tenkrát to pomlouvali a dnes tahle scénka patří do zlatého fondu Československé televize!

Ale jak došlo k tomu, že jste spolu bydleli?
To jsem se tenkrát rozváděl a neměl kde bydlet. Uršula byla v rodném Broumově, a tak mi nabídla, abych bydlel u ní. Měl jsem si mezitím něco sehnat a já nějak nic nesehnal, tak jsem zkejsnul u ní a lezl jí na nervy. Já teda umím vařit, ale ji štvalo, že po mně musela uklízet. Ona o tom moc hezky vypráví a pěkně se to poslouchá. (smích)

Víte, ona to vypráví tak, že si na vás myslela, ale vy jste byl v té době záletný a bral jste si domů jiná děvčata. Tak to pochopila a rychle se odmilovala.
Uršulu mám strašně rád, je to báječné stvoření a můj celoživotní přítel.

Celý rozhovor s Jiřím Krampolem najdete v aktuálním čísle časopisu SEDMIČKA!