Jana Švandová: Věřím v osud

Nestárnoucí herečka Jana Švandová (70) rozhodně nepatří do starého železa. Přestože právě překročila sedmdesátku, postavu má jako dvacítka, sestřih platinových vlasů jí dodává šmrnc, a když ještě přidá okouzlující úsměv, je vymalováno. Je spokojenou babičkou a života si užívá plnými doušky. A vlastně o tom to celé je!

Říká se, že člověku je tolik, na kolik se cítí. Na kolik se cítíte vy?
No, tak na těch padesát. (smích) Ale někdy ráno, když mě všechno bolí, se cítím na víc, ale to si nesmím připouštět. Je to všechno o energii, kterou v sobě máte. Když vám chybí, je to špatné.

Zúčastnila jste se první řady taneční soutěže StarDance. Jak vzpomínáte na pravidelné tréninky a živé výstupy?
Na tréninky vzpomínám ráda, i když to byla strašná dřina. Málokdo si to dokáže představit. Na přímé přenosy vzpomínám už méně ráda, protože ty byly šíleně stresující. (smích) Tenkrát jsme si potenciál toho pořadu možná ani neuvědomovali, protože dnes je neuvěřitelně oblíbený. Nedávno jsem tady měla vnučku, a protože chce začít chodit tancovat, tak jsem jí své výkony pustila. Když jsem se na to dívala zpětně, pomyslela jsem si: To jsem teda měla drzost do toho jít!

Soutěž jste předčasně ukončila... Nelitujete toho zpětně?
Vydržela jsem tam do čtvrtého kola. Sice jsem neměla dobré známky od poroty, ale zato jsem dostávala hodně hlasů od diváků, kteří mi fandili. Fanouškům jsem při odchodu poděkovala tak, že jim sice za hlasy moc děkuji, ale že se na ně vůbec nebudu zlobit, když už mi je posílat nebudou, protože já už opravdu nemůžu. (smích) Bylo to tak náročné, že by mě to zničilo.

Co ráda děláte ve volném čase?
Relaxuju, hraju golf, čtu si, chodím na masáže a tak. Zkrátka takové ty zábavy, u kterých si člověk vyčistí hlavu. Nejvíce času ale věnuju golfu, baví mě to. Za golfem i hodně cestuju. S manželem jezdíme přímo na golfové dovolené. On je teda do toho mnohem větší blázen než já, což je trošku paradox, protože jsem ho k tomu sportu přivedla já. Já nejsem soutěživá. Já golf hraju, jen když se mi chce a pro zábavu, ale on musí vždycky soutěžit.

Máte nějaký tajný sen, který se vám prozatím ještě nesplnil?
No jéje, já bych těch snů měla! (smích) Spíš si myslím, že pokud nějaký sen je, člověk by mu měl jít trošku naproti, aby se splnil. Miluju cestování, což se mi celkem plní. Co se týče práce, měla jsem vždycky sen zahrát si Virginii Woolf a taky jsem si vždycky přála zahrát si ve westernu. Takové filmy se ale u nás netočí, takže asi nic. (smích) A životní sen a největší přání je, abychom se všichni, celá rodina, měli stále rádi, abychom si udrželi hezký vztah a především, aby byli všichni zdraví.

Jste pověrčivá?
Pověrčivá moc nejsem. Věřím ale v osud. Myslím, že každý z nás nějaký má, ať už příznivý, nebo ne. Začala jsem v něj věřit od té doby, co můj syn dělá humanitární práce, protože byl opravdu na těch nejhorších místech jako Afghánistán, Čečna, Uganda... Opravdu věřím, že je mu osud příznivě nakloněn, a hlavně věřím, že bude i nadále. Pověrčivá ale, myslím, nejsem. Jen když mi přeběhne černá kočka přes cestu, tak jdu jinudy. (smích)

Celý rozhovor s Janou Švandovou najdete v aktuálním vydání týdeníku SEDMIČKA!