Jakub Ludvík: Michal David byl víc nervózní než já

Není snad nikdo, koho by Jakub Ludvík (48) ze slavných českých osobností nefotografoval. S některými ho pojí pevné přátelství, s někým se setkal jen jednou. Ať se ho však zeptáte na kohokoli, o každém má nějakou historku. Koho by si ještě přál portrétovat? Co udělal s nahými fotkami Lucie Borhyové (39)? A na jaké období ve svém životě nejraději vzpomíná?

Jakube, je nějaká česká osobnost, kterou jste chtěl fotit, ale dala vám košem?
Ono to takhle úplně nechodí. Jde o to, že lidi si většinou vybírají mě, když je to klasická práce za peníze. A když dělám zase já svůj projekt nebo diář, tak si je samozřejmě vybírám já. Ale tady už ani nejde o ten koš, protože jsem skoro všechny slavné lidi tady fotil, spíš jde o to, že třeba nemají čas. Samozřejmě do budoucna se ještě může stát, že někoho z těch nových lidí oslovím, ten mě třeba ani nebude znát nebo bude mít svůj pracovní tým a nebude se mnou chtít fotit. To je naprosto přirozené.

Říkáte, že jste skoro všechny slavné lidi tady fotil, máte tedy ještě nějaký svůj fotografický sen, který byste si chtěl splnit?
Těch snů je spousta. Určitě bych chtěl nafotit spoustu světových lidí. Nějaké už jsem fotil, ale aby nedošlo k mýlce, nejsem zaměřený na to, že fotím slavné nebo známé lidi. Já vůbec nesleduji, kdo je slavný. Spíš dělám svoje projekty. Třeba jeden z takových, který se, myslím, povedl, byla Amazonie s Jakubem Vágnerem. Zajímá mě i spousta jiných věcí, kde třeba hraje roli příroda a trochu jiný život. Rozhodně nejsem sledovač toho, kdo je momentálně slavný, abych ho mohl mít vyfoceného. Některých lidí si ale samozřejmě nesmírně vážím, zejména těch bardů, jako je Pepa Somr, Karel Roden nebo Karel Gott. Focení s nimi pro mě byla velká čest. Třeba jen s Pepou Somrem trvalo rok, než jsme se vůbec dali dohromady. Patří mezi lidi, kteří se dnes už příliš nefotí, o to víc si toho vážím. To jsou takové ty splněné sny, protože tyhle lidi mám nesmírně rád.

A ze zahraničních umělců byste chtěl fotit koho?
Lákal by mě třeba Ronaldo. Mám rád fotbal a myslím, že je to nejlepší hráč světa. Kdyby mi Ronaldo třeba půl hodiny pózoval v ateliéru, bylo by to fajn.

Všimla jsem si, že jste fotil třeba zpěvačku Pink, Eltona Johna nebo Bryana Adamse. Na který portrét jste nejvíce pyšný?
Většinou to bylo domluvené přes agentury. Ale je pravda, že jsem fotil třeba Eltona Johna s Michalem Davidem. Vzniklo to tak, že si mě Michal David najal, chtěl si splnit sen, že se vyfotí se svým životním vzorem. My jediní dva jsme k němu měli přístup. Nepustili tam tehdy ani první dámu České republiky Livii Klausovou, která mu chtěla dát kytku.

A jak to setkání probíhalo?
Měl jsem původně připravená tři světla, ale naběhla tam ochranka s vysílačkami, abych je dal pryč. Tak jsem se jich zeptal, s čím mám tedy jako fotit? Nechali mi nakonec nec alespoň jedno. Michal David byl ještě víc nervózní ní než já. Šli jsme za ním, Elton tam seděl na schodech u jeviště před vyprodanou O2 arenou, kde na něj čekalo asi dvacet tisíc lidí. Viděl nás, vstal a říká: "Hi, I am sir Elton John!" Tak jsem mu podal ruku, objali jsme se a bylo to moc milé setkání. To jsou věci, které se vám v životě jen tak nestanou, a těch zážitků mám takhle několik. Za to ten život fotografa stojí.

Celý rozhovor s Jakubem Ludvíkem najdete v aktuálním čísle časopisu SEDMIČKA!