Dědictví? V sejfu jsem našla jen Vávrovy účty za košile, říká Němcová

Natočil filmy, jež patří do zlatého fondu česko-slovenské kinematografie. Přesto Otakara Vávru, který zemřel před šesti roky ve věku sta let, dodnes jedni vynášejí a jiní zatracují. Ti druzí mu mají za zlé, že pracoval za každého režimu.

"Prezidenti se střídají, režimy se mění, ale Vávrovy filmy zůstávají," komentuje situaci jeho manželka, režisérka Jitka Němcová pro časopis Téma. A přiznává také, že Vávra miloval medaile a ocenění. Věřil, že si je zasluhuje.

"Jednou jsem se ho ptala, jak je možné dožít se stovky. A on mi dal radu: Musíš se naučit házet věci a starosti za hlavu," říká v rozhovoru.

Přiznala také, že žádný velký majetek po sobě nezanechal. Vávra byl vyhlášený elegán a nechával si šít obleky i košile na míru, čímž pádem hodně peněz utratil. "Když jsem otevřela sejf, byly tam samé účty! Zaplacené, ale Vávra nechtěl, abych věděla, co si kupoval a strkal je tam."

Němcová jej poznala jako svého profesora na FAMU a navzdory čtyřicetiletému věkovému rozdílu se do něj zamilovala. "Mám od něj štos milostných dopisů, které mi psal, když jsem byla na stáži v Římě. Až přijde čas, tak je někomu ukážu, jsou nádherný."

Vávra chtěl točit film o Lídě Baarové, kterou osobně znal a s níž podle jistých pramenů prožil milostný románek. Rozpočet odhadoval na  90 milionů korun. Nakonec se k této práci, bohužel, nedostal a o pár let později se pokusil dramatický osud prvorepublikové herečky zachytit Filip Renč.