Chci být já, říká Tomáš Klus

V dětství přišel o otce a sestru. Upnul se ke sportu, dotáhl to až do reprezentace. Teď vyprodává festivaly a kráčí osobnímu osvícení naproti. Ve svých promluvách působí jako kazatel a nestydí se za to. "Milovat sám sebe," zní jeho doporučení na šťastný život.

Jakou máte první vzpomínku na dětství?
Vlastně nevím, co bylo první a kolik mi bylo. Vzpomínky mám v obrazech, takové probliky, jejichž význam v sobě teprve hledám. Třeba jak mě vítá prababička, krásně se na mě směje a pak mi říká: "Moje kotě, spalo v botě." A objímá mě. Měl jsem na dětství štěstí, protože moji rodiče věřili, že jsou dobrými rodiči. Nemám tudíž na sobě nálepku strachu, že by něco dělali špatně. Táta, ačkoliv jsme spolu prožili jen deset let, byl skvělej. A často jsem slýchal od kamarádů, že by chtěli taky takového.

Proč?
Vymýšlel všemožné hovadiny, kterými bavil nás i sebe, byl dítětem s námi. Dal mi všechno, co mi měl dát: podporoval ve mně fantazii a můj vlastní svět.

Co si myslí o penězích, jak prožíval tragická období svého života, kdy přišel o otce a o sestru nebo proč se těší až bude dědečkem, se dočtete v rozhovoru s Tomášem Klusem v novém čísle týdeníku INSTINKT, které právě vyšlo.