Věra Martinová je velmi zručná

Zpěvačka a kytaristka Věra Martinová (62) je osudem zkoušená. Díky jedné z nepříjemných etap života ale přišla k malování, jež jí pomohlo ve složitých chvílích. Teď se věnuje ručním pracím, které si pamatuje z mládí.

V době, kdy Věra Martinová měla malé dítě, se nešetřila ani po pracovní stránce a únava na sebe nenechala dlouho čekat. "Už jsem to přešvihla, řekla jsem si: Já už takhle dál nemůžu, musím si prostě oddechnout. Naordinovala jsem si nějaké dva měsíce volna a sesypala se. To tak logicky je, protože jinak vám to tělo nedovolí, dokud máte spoustu práce, držíte pohromadě, ale když přijde to uvolnění, samozřejmě to spadne. Potřebovala jsem se nějak realizovat, protože jsem měla pocit, že tady najednou nejsem k ničemu a tak dále. Hodně jsme se v té době přátelili s malířem, mým milovaným Karlem Frantou, přišla řeč na toto téma a on řekl: 'Co vám brání? Tak si kupte barvy, štětce a pusťte se do toho.' Mně to stačilo jako podnět," popsala Věra v éteru Českého rozhlasu, kdo ji přivedl k malování s tím, že talent zdědila po tatínkovi.

Jakmile se ale koníček začal měnit v povinnost, něco se ve Věře zlomilo a od malování upustila. "Začali po mně chtít vernisáže s koncerty a já jsem si představovala, jak třeba pan Knížák někde napíše, proč se do takových věcí vůbec pletu. A říkala jsem si: Mám to vůbec zapotřebí?" Byť se chtěla později k malování vrátit, nedošlo k tomu, protože by se prý musela vším znovu prokousat a na to nemá trpělivost. Místo toho se začala věnovat ruční práci, která je po letech opět v kurzu.

"Macramé je úplně obyčejné drhání, které znají především moje vrstevnice. Když jsem byla v pubertě, strašně to frčelo. Dneska se to v obnovené a osvěžené formě vrátilo zpátky. Jsou to nástěnné aplikace z uzlíků. Všechno je to z uzlíků a jdou z toho udělat překrásné věci," pochvaluje si svou zálibu Martinová, jež ale neopomíná ani pohyb a volné chvíle ráda tráví na tenisovém kurtu.