Zavřít fotogalerii
a zpět na článek
Fotogalerie: Jeho hlas zněl, jako by byl vytesaný z kamene a políbený poezií. Radovan Lukavský nebyl jen hercem, byl morálním majákem generací. Na DAMU učil rétoriku, přednes a etiku herectví a každý, kdo u něj prošel, věděl, že to nebyla výuka, ale zasvěcení. Byl noblesní, přesný, věcný a přitom hluboce lidský. Učil, že herectví není exhibice, ale služba slovu. A že když nemluvíte pravdu, divák to pozná dřív než vy sami. Jeho studenti dodnes pamatují, jak říkal: "V každém monologu je člověk. Najděte ho. A pak ho nehrajte, buďte jím." (4/4)
Jeho hlas zněl, jako by byl vytesaný z kamene a políbený poezií. Radovan Lukavský nebyl jen hercem, byl morálním majákem generací. Na DAMU učil rétoriku, přednes a etiku herectví a každý, kdo u něj prošel, věděl, že to nebyla výuka, ale zasvěcení. Byl noblesní, přesný, věcný a přitom hluboce lidský. Učil, že herectví není exhibice, ale služba slovu. A že když nemluvíte pravdu, divák to pozná dřív než vy sami. Jeho studenti dodnes pamatují, jak říkal: "V každém monologu je člověk. Najděte ho. A pak ho nehrajte, buďte jím."

Jeho hlas zněl, jako by byl vytesaný z kamene a políbený poezií. Radovan Lukavský nebyl jen hercem, byl morálním majákem generací. Na DAMU učil rétoriku, přednes a etiku herectví a každý, kdo u něj prošel, věděl, že to nebyla výuka, ale zasvěcení. Byl noblesní, přesný, věcný a přitom hluboce lidský. Učil, že herectví není exhibice, ale služba slovu. A že když nemluvíte pravdu, divák to pozná dřív než vy sami. Jeho studenti dodnes pamatují, jak říkal: "V každém monologu je člověk. Najděte ho. A pak ho nehrajte, buďte jím."

Autor: - red -
Na DAMU učila v 90. letech, ale její vliv přetrval. Jana Hlaváčová byla herečka s hlasem, který vás obejme a zároveň bodne, když je třeba. Na jevišti působila jako panovnice, v civilu byla jemná, ale nekompromisní. Jako pedagožka měla pověst spravedlivé, někdy přísné dámy, která říkala věci natvrdo, ale vždy s cílem pomoct. Studenti vzpomínají, jak jim během výuky rozebrala vnitřní motivace tak přesně, že měli chuť jít na terapii. Ale zároveň věděli, že díky ní pochopili sami sebe a tím i postavu. Byl okouzlující, sarkastický, dramatický i hluboce zranitelný. Miloš Kopecký patří k nejcharismatičtějším hercům českého divadla a filmu. Na DAMU nikdy neučil pravidelně, ale když se objevil, byl to svátek. Hostoval, vedl besedy, někdy i konzultoval role. Všichni studenti seděli, koukali a mlčeli. Protože mluvil on. Jeho inteligence byla ostrá jako břitva. Uměl rozesmát i dojmout jedním pohledem. Ale byl i vnitřně křehký - léčil se s maniodepresí, a přesto dokázal zahrát elegány, padouchy i básníky s lehkostí a hloubkou. Herec s hlubokým hlasem, režisér s ještě hlubší duší. Jan Kačer studoval na DAMU, kde později sám vyučoval. Jeho charisma bouralo sály a srdce žen. Kdysi měl románek s ikonickou Janou Brejchovou, což skončilo dramaticky a bez happy endu. O jeho aférách se šeptalo i v šatnách Národního divadla. V 90. letech se navíc rozhodl, že kultuře nestačí, a vstoupil do politiky jako poslanec. Jeho studenti na něj vzpomínají s úctou. Měl přísnost, humor i nadhled. Jeho hlas zněl, jako by byl vytesaný z kamene a políbený poezií. Radovan Lukavský nebyl jen hercem, byl morálním majákem generací. Na DAMU učil rétoriku, přednes a etiku herectví a každý, kdo u něj prošel, věděl, že to nebyla výuka, ale zasvěcení. Byl noblesní, přesný, věcný a přitom hluboce lidský. Učil, že herectví není exhibice, ale služba slovu. A že když nemluvíte pravdu, divák to pozná dřív než vy sami. Jeho studenti dodnes pamatují, jak říkal: "V každém monologu je člověk. Najděte ho. A pak ho nehrajte, buďte jím."