Václav Neckář: Zatím se nevzdávám

Když v roce 2002 postihl zpěváka Václava Neckáře (75) záchvat mrtvice, byl jeho stav velmi vážný a někteří jeho kolegové se obávali nejhoršího. Nemohl se hýbat ani mluvit. Rozhodl se však postavit osudu čelem a začal bojovat. Díky silné vůli se znovu naučil nejen chodit a mluvit, ale dokonce i zpívat. Dnes má i tři koncerty týdně a plánuje vystoupit také na letním festivalu Benátská! s Impulsem po boku velikána Karla Gotta (79). Exkluzivně pro SEDMIČKU zavzpomínal na to, jak s Mistrem poslouchali gramodesky, a prozradil, kdy ukončí kariéru.

V roce 2008 se mluvilo o společném turné kapely Golden Kids. Kvůli neshodám mezi Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou se však neuskutečnilo. Jste s nimi ještě v kontaktu?
Ano, jsme spolu v kontaktu. Občas se vidíme na nějakých akcích a s Martou jsme dělali i společné koncerty.

Měli jste společně také oslavit 40. výročí vzniku kapely. Nemrzí vás, že z těchto plánů nakonec sešlo? Přece jen jste legendy a hodně fanoušků se na to těšilo.
O výročí kapely se nedá hovořit. Pěvecké trio Golden Kids trvalo jen patnáct měsíců. Od 1. listopadu 1968 do 3. února 1970. S nástupem normalizace pak došlo k zákazu vystupování Marty. Po 17. listopadu 1989 již zase mohla zpívat, ale už se uskutečnilo jen několik společných koncertů Golden Kids, a to až v roce 1994.

Název Golden Kids vymyslel textař Zdeněk Rytíř. Byl to jediný název, který tehdy připadal v úvahu, nebo jste uvažovali i o jiném?
Ano, Golden Kids alias »zlaté děti« nebo »kůzlata« vymyslel Zdeněk a o jiném názvu se neuvažovalo.

Vystudoval jste zpěv a hru na klavír. Chtěl jste být už odmala muzikantem? Nebo to bylo způsobeno spíše tím, že jste vyrůstal v umělecké rodině?
Na klavír jsem se učil jenom dva roky. Ale to, co jsem se snažil naučit, zvládl můj brácha Honza za dva měsíce, tak jsem s tím praštil. Na hodiny zpěvu jsem jako kluk chodíval k paní profesorce Švábové v Ústí nad Labem. Dětství jsme prožili v zákulisí ústecké opery, kde pracovali naši rodiče, a tam jsem si poprvé také zazpíval na jevišti. Po letech, když jsem dostal angažmá v pražském Divadle Rokoko, jsem pak chodíval na hodiny zpěvu k panu profesorovi Konstantinu Kareninovi.

Na DAMU jste se prý hlásil čtyřikrát a nikdy to nevyšlo. Považoval jste školu za důležitou, když jste to zkoušel tolikrát?
Vzdělání je důležité, ale bohužel mi nebylo umožněno, to by bylo na delší povídání. Přečtěte si knížku Cesta do mé paměti, kde se o tom dočtete více.

Poměrně často vystupujete. Jak zvládáte dlouhé přejezdy autem?
Mikrobusem společně s bráchou, synem a všemi Bacily. Máme šoféry, na které se můžeme spolehnout. Bezpečně nás dopraví na koncerty.

Preferujete spaní v hotelu, nebo se za cenu nočního příjezdu raději vracíte spát domů?
Jak kdy. Když je to na turné nebo ve vzdáleném místě, raději preferujeme hotel. Jinak všude dobře, doma nejlépe...

Jaký máte vztah k festivalům?
Vcelku kladný, musí být ale dobré počasí. Mám sice smlouvu se svatým Petrem, ale několikrát se nám přihodilo, že jsme koncert kvůli počasí neodehráli. Například v minulém roce na Benátské!.

Letos vystupujete na festivalu Benátská! s Impulsem znovu. Těšíte se?
Ano, doufáme, že bude hezké počasí.

Letošním headlinerem programu je Karel Gott. Budete i vy zpívat na jeho počest?
Pro Karla vždycky rád... Několikrát jsme si zazpívali i společně na jeho výročních koncertech.

Jaký máte s Karlem vztah? Vídali jste se někdy soukromě jako dobří kamarádi, rádi, nebo jste byli spíše kolegové z branže?
Vycházíme spolu dobře už od nepaměti jako kolegové z branže. Pamatuju si, že mě kdysi pozval do Kobylis k jeho rodičům, abychom si mohli pustit nějaké desky na gramofonu. Gramofon jsem v té době totiž neměl a ani jsem v Praze ještě nebydlel, tak jsem Karlovo pozvání rád přijal.

Dají se v showbyznysu najít skuteční kamarádi? Koho slavného považujete za přítele, jemuž byste mohl zavolat i v noci a on by přijel?
Určitě by přijel můj bratr Honza, ač nebydlí v Praze.

Karel na koncertech ze zdravotních důvodů posedává. Jak to máte vy?
Já si posedávám jen při písních Stále šťastné údolí a Dítě snů, ale při Dítěti snů sedí i můj bratr s violoncellem a Jarda Petrásek na cajonu, tedy na kachónu, což je ve španělštině bedýnka.

Marta Kubišová ukončila kariéru, prý aby odešla v nejlepším. Vy něco takového neplánujete?
Zatím se nevzdávám a nadále plánujeme koncerty. Doufáme, že muzikou mají Bacily stále koho nakazit.

Dokdy byste rád zpíval?
Dokud mi to dovolí zdraví a bude na naše koncerty chodit publikum.