Stanislava Jachnická: Dbám na pořádné odlíčení

Herečka a dabérka Stanislava Jachnická (54) tráví mnoho času v  divadle a na natáčení. Make-up a pudr jsou tak jejím dennodenním chlebem. Ovšem využívá je pouze v  práci, jinak sází na sportovní oblečení a přirozenost.

Herci často bojují s  nánosy make-upu, jak je tomu u vás?
Mám to podobně, a proto dbám na to, abych si pleť pořádně odlíčila. Zvlášť po tom, co každý den přijdu z divadla. Ty nánosy jsou opravdu velké. Beru to jako naprostý základ. Vybírám si i kvalitní krémy, abych pleť trochu vyživila.

Podle čeho si své krémy vybíráte?
Není to otázka ceny. Hodně si nechávám poradit, zkouším a snažím se vybírat si krémy co nejvíce na přírodní bázi.

Máte nějaký svůj oblíbený, nebo to střídáte?
Nemám oblíbený, většinou zkouším další a další. Zjistila jsem, že když používám krém déle než dva až tři měsíce, pleť si na něj zvykne a přestává působit. Takže když se vypotřebuje krabička, měním ho. Teď třeba používám značku Artistry, ta mi vyhovuje.

Mimo práci se nelíčíte?
Jen na společenské akce. Většinou si dávám výraznou rtěnku, oči maluju méně, a pokud to není nutné, nemaluju se vůbec. Jsem nejšťastnější, když si můžu obléct sportovní oblečení a zůstat přirozená. Na hlavu si vezmu čepici a jsem spokojená. Teď už mě sice občas lidé poznávají, ale neřeším to, jsem jenom člověk. Naštěstí u nás není tolik paparazzi, že by mě nafotili nenamalovanou, jak jdu s  odpadky.

Najdete čas zajít si na kosmetiku nebo na masáž?
Jednou za čas mám záchvat, že bych se sebou měla něco udělat, takže jdu na kosmetiku a v  té kosmetice je i masáž. Ale nechodím pravidelně, což je asi špatně. Rok třeba chodím, ale pak zase přestanu. Záleží na pracovním rozvrhu.

Jak se udržujete v  kondici?
Udržuju se jen tak, jak mě to baví. Nic nad rámec. Lyžuju, chodím běhat, což mě tedy moc nebaví, ale chodím, a také jdu sem tam na spinning, jógu, dřív jsem se věnovala kickboxu, ale to už bych dnes neudýchala.

Letos jste se přihlásila do projektu Roztančené divadlo aneb Když herci tančí. Jaké jsou vaše zkušenosti s  tancem?
Samozřejmě jsou obrovské. Ne, dělám si legraci. Chodila jsem do Lidové školy umění, to chodili tenkrát asi všichni. Pak jsem v  patnácti asi dva roky navštěvovala Vysokoškolský umělecký soubor, kde se tančil jazzdance, moderní výrazový tanec a podobně, takže to vypadá, že umím tancovat skvěle, ale od té doby uplynulo spoustu let a v  soutěži jsem nejstarší, takže po třiceti letech, kdy jsem netančila, si vůbec nedovedu představit, jak to bude vypadat. Jsem z  toho trochu v šoku. Vylosovala jsem si slowfox a jive, což je v  podstatě něco jako rokenrol, bude to zabijácké. Vůbec si neumím představit, jak to udýchám. Ale na tanec se samozřejmě moc těším, protože jak řekla Mata Hari: Kdyby tanec byl báseň, tak pohyb je slovo, takže to s  herectvím hodně souvisí.