Proč lidé nepoznávají Jiřího Stivína?

Hudebník Jiří Stivín (77) proslul nejen jazzem, ale také čepicí, kterou z hlavy téměř nesundá. A pokud ano, nastává docela velký problém. Nejen o něm se rozpovídal v rozhovoru pro časopis Interview.

Jiří začal nosit čepici už v šedesátých letech. Tu první má dokonce schovanou. ůTočili jsme tehdy film Zákopy, který režíroval Václav Sklenář. Hrál jsem tam kuchaře. V komparzu byli kluci, kteří takové čepice měli. A mně se jedna z nich moc líbila. Tak jsem si ji od jednoho kluka koupil. Od té doby jsem ji nosil," prozradil s tím, že čepici ideálního tvaru si pořídil později ve Finsku.

"A podle té si všechny další nechávám šít," řekl a dodal, že k šicímu stroji usedá vždy jeho manželka. Je to ale jen zřídka, protože Jiří nosí jednu a tutéž čepici až do roztrhání, tedy klidně i dva roky. Bez ní by to nebyl on. "Když přijdu na koncert bez čepice, občas mě lidé nepoznají a pak se po vystoupení ptají: 'Kde je ten Stivín, vy jste náhrada za něj? On je nemocný?' Chápu je, přijdou na Stivína a místo něho vidí plešatého dědka. Čepice se zkrátka stala součástí mé image," tvrdí hudebník, jenž prožil nějakou dobu v Anglii. V roce 1969 se ale vrátil do rodné země.

"Moje sestra emigrovala už v roce 1964 do Paříže a věděl jsem, jak se mámě stýskalo. Kdybych zůstal v Anglii, byla by doma sama. Proto jsem to neudělal. Už jsem tam sice měl angažmá v jedné rockové kapele, ale na konci roku 1969 se museli povinně vrátit všichni, kteří nechtěli emigrovat."

Návratu však nikdy nelitoval. "Když jsem se oženil a měl čtyři děti, už jsem žil naplno rodinným životem. Nějakou dobu jsem byl jako muzikant zaměstnaný v Národním divadle. Jazz a hudba, která mě zajímala, nebyla komunisty tolik kontrolovaná," vysvětlil hudebník. Celý rozhovor s ním najdete v aktuálním vydání magazínu Interview.