Pro Zuzanu Bubílkovou je humor lék na všechno

Moderátorka a komička Zuzana Bubílková (68) ráda hovoří o politice. Svým ostrovtipem roky baví nespočet svých příznivců. Jak se staví k současné covidové situaci, kde čerpá sílu, jak se jí stýská po synovi, to vše nám prozradila s lehkostí sobě vlastní.

Čím se teď živíte?
Jsem vystudovaná novinářka, umím se vyjadřovat zkratkovitě a v pointách. Živím se jako glosátorka na internetu, v rádiu a televizi. Baví mě psát lehce o často složitých věcech. To je snad jediná výhoda stáří. K tomu se dopracovat, to chce velkou stylistickou rutinu a praxi života. V tomto směru bych za mládí neměnila. I když... Když zjistím, že jsem byla u toho, když se stavěla dálnice D1, trochu mě mrazí.

V Česku vystupujete s pořadem Šansony a Bubu fóry, schází vám to teď?
Ten pořad si každý pořadatel nazve, jak chce. Někdy totiž jezdím sama, takže je to bez šansonů. Zpívám hrozně. Hlas mám, ale chybí mi intonace. Gott jednou chtěl, ať v jisté scénce zazpívám kousek písničky Hej, páni konšelé. Když to slyšel, zeptal se: "To také zpívám? Takové tóny jsem v životě neslyšel." To vše mi teď schází. Stýská se mi po divácích. Vystoupení se už ani nepřekládají jako na jaře 2020. Jen se ruší.

Jak to řešíte?
Píšeme s Jirkou Krampolem knihu. Zjistili jsme, že jsme dohromady 110 let v showbyznysu a médiích, takže si myslíme, že máme co říct. Samozřejmě s humorem. Když jsme přišli za nakladatelem, který o to projevil zájem, takový mladý muž, zadíval se na nás a prohlásil: "Pište rychle, než vám vaše vzpomínky vezme skleróza."

S Jiřím Krampolem jste také vytvořili nový pořad. O čem bude?
Je zábavný, opět v něm nabízíme pár scének, které ještě píšeme, prokládáme to humorným vyprávěním. Blbé je, že zatím si ho můžeme chválit jenom my dva. Proto píšeme tu knihu. Ale také nám řekli, že ji vydají až na podzim, protože teď je trh s knihami mrtvý a ještě dlouho zřejmě bude.

Váš syn žije v USA, kde pracuje jako automobilový designér. Byla jste ho v létě navštívit?
Nebyla. On žije v Los Angeles. Zaprvé tam bylo složité se dostat a zadruhé mi říkal, že jsou zavřené bazény, omezený pohyb, musí se chodit v rouškách. A já tam jezdím zejména kvůli tomu, abych v krásném počasí sportovala, prolézala galerie, obchody, abych zahájila den v bazénu, který máme asi 200 metrů od domu. Být celý den zavřená v baráku, maximálně chodit po dvoře do naší jacuzzi, to se mi fakt nechtělo. Stejně jako nechat se stokrát testovat a chodit do karantény. Doufám, že letos to vyjde. To jsem schopná nechat se kvůli tomu i očkovat, což by mě jinak ani nenapadlo. Za chvíli tady bude další virus a další očkování. Pak si budu do kolonky rodiče psát máma, táta a farmaceutické firmy.

Jak snášíte to nucené odloučení od syna?
Díky sítím to jde. Jsme v kontaktu na internetu.