Petr Salava: Štěstí přeje připraveným

DJ, moderátor, manažer, zakladatel legendární Amfory, autor knih i malíř. Petr Salava je člověk, který se nezastaví. V září oslaví neuvěřitelných 45 let za dýdžejským pultem, v říjnu pak 70. narozeniny. K tomu připravuje jubilejní desátý ročník předávání cen Mistr zábavního umění a stále vede Amforu, která už půl století spojuje osobnosti různých profesí. V rozhovoru se rozvyprávěl o své úplně první diskotéce, o setkání s kambodžským králem, o přátelství s Karlem Gottem (†80) či Jiřinou Bohdalovou (94), ale také o tom, proč se pustil do malování a jaké motto ho provází celý život.

V pátek 12. září slavíte 45 let za dýdžejským pultem. Chystáte k tomu nějakou speciální akci?

Ano. Jsem součástí oldies, dnes bychom řekli retro akce, která se uskuteční v Doubravčicích na Farmě Klídek. Program je postavený tak, že nejdřív vystoupí The Beatles Revival, po nich se tato kapela promění v doprovodnou skupinu Karla Kahovce. Zaznějí tak šedesátá léta i písně Petra Nováka. A já pak navážu svou jubilejní diskotékou, která vyjde téměř přesně na výročí, protože ta úplně první se konala 20. září 1980 v Kralupech nad Vltavou.

Partnerem této akce bude umělecké sdružení Artes. Můžete mi o tom říct víc?

Já sám jsem ve výboru Artesu třetím rokem. Artes je umělecké sdružení založené v roce 1968. Ta zkratka původně představovala "artisté a estrádní umělci". Dneska to neplatí a je to sdružení, které se stará především o umělce - seniory, kteří jsou zváni na nejrůznější akce, jež připravuje Artes. Vlajkovou lodí od roku 2016, to znamená letos podesáté, je předávání cen Mistr zábavního umění.

Jak jubilejní akce předávání cen Mistr zábavního umění bude probíhat? Kdo bude letos oceněn a co nového diváky čeká?

Vždycky bývá oceněno sedm až osm výrazných osobností. Letos by to měl být například zpěvák Jiří Štědroň, mim Michal Nesvadba, herečka Eva Holubová, dirigent Felix Slováček, herec Antonín Hardt, kterému bylo nedávno devadesát, a další. Zajímaví jsou i předávající. Michalovi Nesvadbovi bude cenu předávat Bolek Polívka, Jiřina Bohdalová zase Antonínu Hardtovi. Evě Holubové ji předá Martin Dejdar, se kterým se potkala už v rámci Pražské pětky (povídkový film z roku 1988, pozn. red.). Máme také cenu Mistr do 30 let - tu dostane Tereza Mašková a předávat ji bude Helena Vondráčková. Cenu In memoriam obdrží Miloslav Šimek, přebere ji rodina a předávat ji bude Luděk Sobota. Letos tam poprvé bude hrát i velký Orchestr Karla Vlacha. A letošní novinkou je, že vizitky laureátů nebudou tvořit tradiční sestřihy z pořadů, ale fotografie oceněných s jejich vlastním komentářem. Ponese to název Tucet netuctových fotografií. Je to můj nápad a doufám, že se bude líbit.

Vy celou akci moderujete?

Píšu scénář a moderuji to podruhé. Minulý rok jsme byli v Ypsilonce, kde bylo 180 míst, ale ukázalo se, že to je málo, takže letos jsme vzali větší divadlo. Desátý ročník bude asi ještě žádanější.

Jak dlouho se připravujete? Odkdy píšete scénář?

Jsem "připravovací typ". Zadání laureátů jsem dostal v únoru a od té doby na tom průběžně pracuji. Kostru mám hotovou, ale doplňuji detaily až do října. Jsem zastáncem hesla, že štěstí přeje připraveným.

Kromě zmíněného jubilejního 10. ročníku slavnostního vyhlášení Mistra zábavního umění v Divadle Na Fidlovačce vás v říjnu čeká také oslava 70. narozenin. Máte už nějaké plány, jak bude akce probíhat?

Já jsem kulatiny už měl. Narozeniny mám 7. srpna, to většina lidí není v Praze. Když mi bylo 60, uspořádal jsem narozeninovou akci s Karlem Gottem, Vašem Patejdlem a Mekym Žbirkou. Bylo to úžasné, ale protože už všichni tři odešli, letos jsem se do velké akce nehrnul. Nakonec ale bude menší oslava v Divadle U Hasičů. Budu tam mít asi 20 gratulantů, každý zazpívá jednu písničku, a k tomu živou kapelu Pavla Větrovce. A hlavně tam bude postavený můj barový pult, to je moje specialita. Nechal jsem si ho udělat, sedím u něj, a ve scénáři mám dokonce i to, že si můžu nalít víno. Celou akci si uvádím sám, protože se mi nelíbí, když někdo sedí v první řadě a ostatní se jen vyznávají z obdivu a chvály. Já chci vždycky říct, proč jsem si daného hosta vybral. Třeba proč přijde Jitka Zelenková a zazpívá mi píseň Mít svůj kout.

A pro zrovna tuhle píseň?

Protože Amfora je právě takový kout, který už 51 let stmeluje lidi různých profesí.

Když jste tenkrát zakládal Amforu, bylo vám devatenáct let, napadlo by vás, že tady bude dalších 50 let?

Vůbec ne. To je úplně neuvěřitelné.

Jaký jste tehdy měl záměr?

Dneska je tráva a krásné hřiště na každé vesnici. Ale když jsem hrál fotbal závodně za dorost Podolí a pak se dostal do tréninkového procesu Sparty, bylo to jiné. Do Sparty by mě i vzali, ale změnili věkovou hranici dorostu z 19 na 18 let - mně bylo 18 a půl, takže bylo po všem. Bylo mi to hrozně líto. Fotbal jsem neuměl skvěle, ale lákalo mě to, hlavně ta tráva. Se spoluhráči jsme si řekli, že bychom chtěli hrát na hezkých stadionech, a to se povedlo. Druhý motiv byl, že bychom vyjeli do tehdejší NDR, to by znamenalo zahraničí. To se tehdy nepovedlo. Nakonec jsem v roce 1985 napsal dopis předsedovi ÚV ČSTV Antonínu Himlovi a on mi, klukovi z ulice, povolil cestu. Díky němu jsme vyjeli do rakouského Gmündu. To byl náš první zahraniční výlet. A letos je to 40 let od toho prvního zájezdu.

Máte na nějakou cestu opravdu zajímavé vzpomínky?

Výjimečné bylo přijetí u krále v Kambodži. Norodom Sihamoni, který u nás studoval, nás přijal společně s Jiřinou Bohdalovou. Celé to vzniklo při jeho státní návštěvě u nás, kdy si vyžádal setkání s Jiřinou. A když to hodně zjednoduším, řekl: "Jiřinko, přijeďte do Kambodže," a Jiřina odpověděla: "Ráda bych přijela a vezmu s sebou pár přátel." Byli jsme vedeni jako oficiální delegace České republiky. Královská audience je zážitek. Musím říct, že král mě neskutečně překvapil, čekal u vchodu do paláce a každého osobně vítal. A hlavně o každém něco věděl. Věděl, kdo je Jiřina Bohdalová, Pepa Dvořák nebo třeba Lešek Semelka. Dal si tu práci a měl vše připravené, navíc jeho čeština byla brilantní. A protože jsme byli v protokolu, měli jsme i vlastní bodyguardy, všechno fungovalo perfektně. Já jsem jel královskou limuzínou, zatímco ostatní, včetně Jiřinky, se mačkali v mikrobusu, ale prezident je prezident... Tohle je pro mě asi největší zážitek.

Máte syna, dceru a jste také dědeček. Jak se vám líbí tahle role?

Dcera Petra má tři syny, kterým je 13, 11 a 4 roky. Nejsem typický hlídací dědeček, ale snažím se jim to vynahradit jinak. Syn Matěj studuje pedagogické lyceum, hraje na klavír a saxofon, výborně fotí a točí. Pomáhá mi i při pracovních akcích, což je fajn.

Máte někdy čas i na sebe, svoje koníčky?

Hraji omezeně fotbal, protože musím uvádět zápasy, tak si zahraji vždy jen chvíli. Rád si zajdu na tenis, cvičím, chodím s holemi, na masáže a fyzioterapii. Mám umělou kyčel a o tělo se musím starat. V posledních letech moc rád maluji.

Jak jste se k tomu dostal?

K šedesátinám mi Karel Štědrý s manželkou darovali stojan, plátno a barvy. Ale začal jsem skutečně malovat až v roce 2023 a mám už kolem 77 obrázků, většinou městečka - Caorle, Piran, Istanbul, Saint-Tropez. Maluji akrylem, naplocho, protože dělám kontury velmi tenkým štětcem. Už jsem měl dokonce společnou výstavu s Tondou Panenkou, Honzou Bergrem a Martinem Urbanem na zámku Berchtold, teď mi lidé říkají, ať udělám vlastní. Třeba k tomu časem dojde.

Jste neskutečně činorodý. Umíte si představit, že byste byl opravdu v důchodu, bez práce?

Ne. Jiřina Bohdalová i Karel Gott mi kdysi řekli, že nesmějí zpomalit, protože by už "nenahodili". A je to pravda. Bydlím za Prahou, máme dům na vesnici, poslední ve vsi, a je tam nádherně. Ale mám obavu, že kdybych přestal pracovat, člověk si na to moc rychle zvykne. Už teď s tím občas bojuji. Teď je nádherně, vstávám brzy, slunce, energie. Ale když přijde listopad, prosinec a je tma až do osmi hodin, to se člověku nic nechce.

Máte nějaké životní motto?

Se slušností nejdál dojdeš. A také věřím, že štěstí přeje připraveným.