Ohlédnutí za cenami Thálie: Kolářové tleskali vestoje
Divadelní Cena Thálie už třicet let představuje stálici, která má úctu k hereckému řemeslu a českému divadlu. Komu se dostalo pocty sošku získat a kdo se z ní radoval nejvíc?
Herečka Daniela Kolářová má letos nádherný rok. Za své umění na stříbrném plátně byla v létě oceněna na karlovarském filmovém festivalu, nyní si odnesla Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oblasti činohry.
"Já jsem se strašně mordovala s nějakou řečí, aby měla smysl. O tom, že naším cílem je cesta. Že nemíříme k nějaké veličině nebo vynálezu, ale že se potkáváme s nejrůznějšími pocity, city, mocenskými ambicemi - jako kolegové, jako herci - s fanatismy, nenávistí, závistí, ale taky s láskou, člověčí důstojností a pokorou. Vím a mám to zažité, že stejně jako všichni občas po té cestě zakopneme, zabloudíme, klopítáme, anebo nám prostě někdo ublíží. Já chci jenom doufat, že po té cestě hledání půjdeme dál, nenecháme se odradit předsudky o naší profesi a že ta naše profese za to hledání občas i stojí," nechala se herečka slyšet před plným Národním divadlem, kde jí tleskali vestoje.
Velmi milým momentem bylo také vyhlášení vítěze v oboru činohra. Nominovaní byli totiž letití přátelé a kolegové z Dejvického divadla Ivan Trojan a Martin Pechlát. Zvítězil Pechlát, což vůbec nečekal. "Já jsem opravdu překvapenej, protože v konkurenci s Ivanem jsem si myslel, že je to jasný, a proto jsem si nic nepřipravil," pobavil diváky svou upřímností. Zdaleka nejsilnější byl moment, když si sošku za celoživotní umění v oblasti muzikálu převzal dvě hodiny před svými 92. narozeninami Jiří Suchý.
"Já tady stojím a váhám. Je v pořádku, že dostávám cenu za něco, co mě celej život děsně bavilo a na co jsem se těšil? Šedesát pět let u divadla, bylo to mojí součástí. Život bez toho bych si neuměl představit a teď mám za to brát cenu? Je to v pořádku? Tak. Teď, když jsem se představil jako skromný muž, vám řeknu pravdu. Já jsem se na tu cenu strašně těšil!" smál se spokojeně. Neméně šťastná byla Emília Vašáryová.
"Už jsem měla pocit, že žádné ceny nedostanu, že je třeba se pomaličku sbalit a odejít. Prosím vás, ale když jsem sem přišla z té ciziny, ze zahraničí, oceňuju, že jste tak při nás, prosím vás, zůstaňme spolu stále, potřebujeme vás," pronesla dojemně. Pokud vás zajímá, co se dělo v zákulisí, když se kamery vyply, podívejte se na fotografie.
