Michaela Kuklová: Poslední roky už jsem pohodlná

Herečka známá z filmů, televizních seriálů i divadelních komedií. Michaela Kuklová (57) má za sebou desítky rolí, ale i období, kdy se rozhodla zpomalit a hledat rovnováhu mimo svět reflektorů. Vedle natáčení seriálu a nových divadelních projektů se věnuje malbě, která jí přináší vnitřní klid. SEDMIČCE prozradila, proč přestala věštit z karet, i to, co pro ni znamená být mámou téměř dospělého syna.

Na čem aktuálně pracujete? Kde vás vaši fanoušci mohou vidět?

Stále hraji v řadě představení a diváci mě mohou vidět nejen v Praze v Divadle U Hasičů, ale i v různých místech naší republiky. Ještě dotáčím seriál Zoo, maluji a trochu se věnuji sítím.

V seriálu Zoo hrajete kartářku. Baví vás tahle role? Byla jste sama někdy u kartářky?

Hraji kartářku, servírku, uklízečku a pomocnici v kuchyni Janu Janeckou. Baví mě. Věštění jsem se v mládí totiž sama věnovala. Věštby mi i docela vycházely, ale vnímala jsem to jako náhodu a nebrala se vážně. Říkala jsem: Nevěřte mi, já to neumím. Potíž byla v tom, že jsem často hledala pomoc v kartách pro svůj osud a četla v nich jen samá negativa. A těm jsem věřila. Proto jsem s kartami přestala. Vše jsem zapomněla. Když čtete karty, byť znáte jejich spojení a významy, jdou vám současně myšlenky a ty vyslovujete. Máte vize. Když jsem po letech chtěla karty znovu zkusit, neviděla jsem nic. Takže záměr se vydařil. Sama jsem si nechala věštit od pár renomovaných kartářek, když mě přemluvili z televize nebo redaktoři časopisů. Věštila mi i Helena Růžičková, ale nikdy mi nic nevyšlo. Například vždycky byl v dohledu můj osudový muž, se kterým jsem měla být až do konce dní. Ale toho jsem dodnes nepotkala. Děti jsem měla mít dvě, mám jedno a tak dále.

Věnujete se také malbě. Co vás nejvíce baví tvořit a mohou lidé někde vaše díla vidět?

Maluji nejraději portréty a zvířata, občas olejomalbou, častěji akvarelem. Zatím je možné některé z mých prací vidět jen na sociálních sítích. Výstavu plánuji, ale až ve chvíli, kdy nasbírám dostatek obrazů. Maluji menší formáty, navíc jsem herecky velmi vytížená a často tvořím i dárky, takže bude chvíli trvat, než se mi podaří je poskládat dohromady.

Je pro vás malování relaxace?

To je. Musím se soustředit. Zvlášť u akvarelu se vpíjí barva rychle, velmi záleží na vlhkosti papíru a naředěné barvě, takže koncentrace je namístě, a já tak vypnu hlavu, jež se mi většinou chová jako počítač, který neustále přehrává a analyzuje data.

Jak si představujete relax, opravdový odpočinek? A dopřáváte si ho?

Pro mě je relax ležet na pláži a číst si. Stačí mi jeden dva výlety. Je to asi proto, že během roku jsem stále v autě a jezdíme s divadlem zájezdy po republice. Často musím vstávat a jsem na nohou pracovně až do nočních hodin.

Jak naopak trávíte aktivně čas? Sportujete ráda?

Celý život to tak bylo, chodila jsem na procházky, jezdila na koni, na výlety, za přáteli, cvičila, ale poslední roky už jsem pohodlná, šťastná, když můžu pracovat v klidu a soukromí domova. U herectví je hodně práce, která není placená, ale je nutná. Učení, administrativa, střih videí, focení, psaní rozhovorů, komunikace se sledujícími. To všechno zabere ohromné množství času, protože přes sociální sítě je člověk dostupný prakticky komukoli a neustále, jen probírat se zprávami a odpovídat na ně je samo o sobě časově náročné.

Z vás vyzařuje vnitřní klid, vyrovnanost a pohoda, která se odráží i navenek. Jak o sebe pečujete?

Děkuji. Opakuji to často. První půlka života mi dala hodně zabrat a díky ní tu druhou můžu žít vyrovnaně a s lehkostí. Cítím se spokojená, což je asi ten nejlepší elixír. Na kosmetice jsem byla jednou v životě a vlastně nic moc pro sebe nedělám.

Máte téměř dospělého syna, za rok bude plnoletý. Je pro vás těžké jeho dospívání? Jak prožíváte tu změnu z chlapce na muže, který už jde životem víc sám než s vámi?

Myslela jsem si, že to příroda nějak zařídí, a je to tak. To oddělování mi přijde přirozené. Samozřejmě si s ním užívám každý okamžik - i to, že je stále ochotný se mnou cestovat.

Co pro vás znamená mateřství? A jste spíš přísná maminka, nebo benevolentní?

Neumím být přísná. Jdu příkladem, v klidu občas něco vysvětlím. Nenuceně zapojuji. Dávám možnost volby. Jestli to dělám, nebo nedělám dobře, ukáže až čas, ale osobně nesnáším konflikty, jdu do nich, až když nenacházím jinou cestu.

Co po vás syn zdědil? Má umělecké nadání?

Jako malý mě překvapil nejen zpěvem, intonací, rytmem, ale i výtvarným nadáním. Ale snažila jsem se, aby šel jiným směrem. Herectví mi přijde velmi nejisté pro živitele rodiny, je nutné uspět. Herců jsou mraky a většina se tím ani důstojně neuživí.